První letošní výlet s mládeží do skal

Jaro je konečně v plném proudu a tak je načase zúročit hodiny, strávené s mládeží přes zimu na stěně. Ve čtvrtek 2.4.2009 tedy vyrážíme místo na stěnu konečně do skal. Počasí je nádherné, svítí sluníčko a ani moc nefouká. Na první výlet sezóny obvykle jezdíme na Skály nad Vysokou Jedlí a tak ani letos nedělám výjimku. Beru s sebou Toma Hyksu, Martina Jecha a Míšu Hořejší. Jelikož ke skalám je to do kopce, přicházíme k nim už docela zahřátí. Na seznámení si dáváme cestu Tři hasiči na tyči 4 a kousek vedle vedoucí Tahavou cestu 4+. Zdá se, že mládeži přechod ze stěny na skálu nedělá problémy a tak vyvádím cestu Kátě za bronz 5. Všichni jí přelézají bez větších problémů a dolů trénují slanění. Sluníčko se nám přesouvá za roh, tak se jdeme ještě podívat nahoru na Převislý masiv a Rozpukaný kámen, kde ještě chvíli boulderujeme. Protože čas pokročil, rychle balíme a jdeme zpět k autu, abychom byli včas doma.

O víkendu 4. – 5.4.2009 má být také hezky, domlouvám se tedy s mládeží na první letošní výjezd do Tisé. Vyrážíme v sobotu ráno ve stejném složení, jako jsme byli ve čtvrtek. Věci na spaní necháváme u Dády na chalupě a přejíždíme na Děčínský sněžník. Tady necháváme auto a jdeme pěšky do Anglického parčíku. Úspěšně míjím správnou odbočku, čímž si prodlužujeme nástup o několik kilometrů. Nakonec skály přeci jen nacházíme a můžeme se vrhnout do lezení. Nejprve vyvádím „Šňůru perel IV“ na Travertinu a jsem zvědav, jak se budou mládežníci tvářit na písek. Vypadá to, že jim to nedělá problémy. Přesouváme se na vedlejší masiv Bentova tvrz, kde vyvádím cestu „Bdící oko V“. Přišlo mi to docela silové, ale kluci si s tím opět poradili. Je to dobré, mohu opět přitvrdit. Vybírám cestu „Do posedu VI“ na Posed. Opět mi to přišlo poměrně silové a nad kruhem i docela technické, tak jsem zvědav, co na to budou říkat mládežníci. Kluci v klíčovém místě trochu přemýšlí, ale nakonec to oba dávají bez pádu. Míša sice několikrát padá, ale nakonec to také přelézá. Z vrcholu koukáme na protější věž – Havraní cimbuří. Vypadá moc hezky a tak si na ní jdeme něco vylézt. Volba padá na JZ cestu IV. Je to pohodové lezení s výlezem podél široké spáry. Je už sice docela dost hodin, ale mládežníci by chtěli ještě něco lézt. Vyvádím tedy nádhernou cestu „Zahájení hry za VII“ na Travertinu a jsem zvědav, jak se s tím poperou. Míša nemůže dosáhnout do klíčového chytu, tak jí spouštím. Martin také padá v klíčovém místě, ale když to Tom přelézá bez pádu, nedá mu to a na druhý pokus to dává také. Pěkné zakončení lezeckého dne. Balíme, vracíme se zpět k autu a přejíždíme zpátky na chatu, kde večer pečeme na ohýnku buřty a je tu náramná pohoda.

Nedělní ráno nevypadá příliš přívětivě, je zataženo a docela zima. Jdu se tedy mládeže zeptat, jestli chtějí jít raději na procházku do skalního města nebo lézt. Odpověď je jednoznačná – po včerejší procházce už prý nechtějí o pěších tůrách ani slyšet. Přejíždíme do Rájce, kde se k nám přidává ještě Mates. Vyvádím „Kladenskou cestu V“ na Blížence. Za mnou ji přelézá Míša a Mates, kterého ale musím spustit, protože má půjčený sedák od Martina. Klukům házím lano do „Podzimního slunce VII“. Tom to dává opět bez problémů, Martin s jedním pádem. Na vrcholu docela fouká a není žádné vedro. Přes jeden menší přepad a přeskok se přesouváme k vyhlášenému přepadu na západní vrchol. Tom už je přeci jen větší a tak nemá problém, Míše a Martinovi radši podávám pomocnou ruku, aby mi nepropadli do komína. I tak je to od nich hodnotný výkon, protože znám hodně dospělých, kteří tady mívají větší problémy. Po slanění se trochu posilňujeme svačinou a přecházíme k Sokolí věži. Bereme si potřebný matroš a prolézáme otvory v základně věže na plošinu na druhé straně. Vyvádím mládežníkům „Starou cestu VII“ a jsem mile překvapen, jak ji všichni krásně přelézají. Na závěr je ještě nechám slanit z předskalí na zem a pak už musíme balit, protože je čas na návrat. Myslím, že to byla povedená akce a už se těším na další lezení s mládeží.