O jarním rozjímání, pohodě na skalách a nadějné nastupující generaci

Hanka Hefnerová

Konečně po dlouhé době vyrážím zase sama s Deivinkou a vybíráme si Kozelku, když nám to otvírání skal moc nevyšlo. Ten kraj i samotný skály jsou prostě úžasný.

Začalo to dobře, vybalujeme matroš a najednou jsem si vzpomněla, že místo friendů a vklíněnců, kterých mám plný batoh, se tu používají smyčky, jako na písku. Tak tu nemáme ani jednu. Deivík se chytá za hlavu a oznamuje mi, že expresky si zabalila do jiného baťohu.

U velkých stěn jsme zmerčily větší skupinku lezců, tak se k nim ženeme s prosbou o pomoc.

Jsou to kladeňáci a slaňáci, z kterých se nakonec vyklubali moc fajn lidičky. Bereme si od nich 3 expresky a jde se na věc. Na rozjezd si dáváme snad nejlezenější cestu Skalácká 6- a hned potom nejpěknější cestu z Kozelky Bláznova ukolébavka za 7. Na horních skalkách potkáváme další skupinku z Rakovníka a už jsme všichni jedna rodina. Pěkně jsme se všichni  ztmelili, naladěni na stejnou notu a navázáni na stejné lano. A byla tam přesně ta pohoda, která na skalách vládne, když  se lezci nevychloubají vylezenými čísly, nevztekají kvůli nevylezeným číslům a neschazují kvůli magnéziu.

Deivík dobývá desátý vrchol a jdeme tu jarní lezeckou nádheru spláchnout jedním točeným.

Jen těžko odoláváme nabídce přechrupnout  a pokračovat další jízdou na Polínku.

Díky kluci za nádhernej den.

V neděli ráno vyzvedáváme Tommyho a Honzu a  jedeme všichni na písek. Tommy má na písku premiéru, tak volíme Bürschlické stěny, kde jsme obě zažívaly lezecké prvopočátky. Myslím, že Televizní hra se stala první cestou na písku už po několikáté. Pokračujeme dále sérkou  VIIáček na Besedě, ale ten morál uff! Zas ho trochu lovíme. V cestě Propadlina VIIa se Deiva stává fotomodelkou, obdivována pražskými lezci, kteří se snaží kromě fotek ulovit i její telefonní číslo J. Zdoláváme ještě Trubku a Pomocný masiv, sedíme nahoře a krafeme, dokud nám slunko nezmizí za horizont. Kluci za náma všechno přeběhli bez mrknutí oka, až jsem měla pocit, jestli se tak trochu s námi lezecky nenudí.  Večer se za doprovodu policistů, kteří  s námi ochotně zdolali crosscountry přes rozvorané pole, přesouváme do kempíku k ohni. Deiva  ještě zve náš doprovod na ruma, ale asi se ve službě trošku stydí. J

Ráno bereme kluky do Bielatalu, ať vidí taky trochu delší cesty a aby na ně dýchlo trošku staré, pískařské tradice.  Falkenwandl je  atraktivní masivní věž. Nalézáme s Deivou současně do VIIa vedle sebe a sdělujeme si  hot dojmy s těžších pasáží.  Jedno místečko jí tedy nezávidím, pár oblinek v kolmici  asi  1,5metru pod kruhem a nedošáhne aby si  to cvakla. Objímám obr hodiny a snažím se jí alespoň trochu poradit, co vidím ze zhora, ale stejně je to o tom odhodlání udělat krok s vidinou pořádný tlamy.  Zvládla to a všem se nám ulevilo. Pokračujeme dále dozadu k věžím Bewachsene Spitze a tam si Honza dal jednu starou klasiku Talweg IV na prvním konci lana.

A pak že nerostou J.