Na Kozelce

Jarní lezení na stolové hoře zvané Kozelka patří ke krásným prvním lezeckým návštěvám do skal. Po zimě v tělocvičně si opět užíváme přírody. Vrch je sopečného původu, a tak si začátečníci musí zvykat, že je vše, stupy i chyty, kulaté a že drží. Je to změna, ale měl bych asi umět lézt na všem. Nejrozšířenějším materiálem je vápenec, ale i ten je jiný u moře a v Alpách. Žula v Tatrách je na lezení velice prima, asi jako v Perštejně. A kdo již byl na Bořeni u Bíliny, tak ví, že znělec(mikrovyvřeliny slídy) velmi velmi klouže, hlavně „povinné“ chyty a stupy. Pískovcové Česko-Saské Švýcarsko a Český ráj je materiálem zvláštní a lezecky patří k nejobtížnějším. Ale slepence mohou být různé, třeba nejjižnější cíp Korsiky vytváří z 5mm křemenných zrn fantaskní tvary, leze se na tření.

Vraťme se ke Kozelce. Cesty jsou zde velmi dobře odjištěny, takže je zakázáno zakládání jakýchkoli kovových jistítek a používání magnézia. Jistítka by při pádu lezce uvolňovaly skálu(sopečný tuf) a maglajsem zapráskané chyty a stupy perfektně kloužou, a tady se leze dost na tření. Ty oklouzané chyty a stupy zapráskané maglajsem již dobře cítíme při lezení v Perštejně. Ten den nám na Kozelce počasí přálo, a tak si Týna a Nikol dobře dobře zalezly. Postupně zvyšovaly obtížnost, až končily čistým přelezením cesty Deklasované živly za VII skalní obtížnosti. Jen chválit. Také, sice se skřípěním zubů, ale přece, začaly dodržovat mnou požadovaných 5P – povinných bezpečnostních zásad pro členy Horokroužku mládeže. Přilba, prsák, sebejistící prusík při slaňování, pojistný uzel na konci lana při spouštění, popruh přeskou sedáku kontra(starší typy), a pivo pro mne, když to všechno přežiju. To poslední se ještě nenaučily. Škoda.

za HK v Kadani Bohouš