Metodika II

Pavel Bohuněk

Na pátek odpoledne byla plánována brigáda na skalách v Perštejně. Jenže počasí je jiného názoru a od rána prší, takže s pilkou v ruce se pod skalami scházíme jen dva – já s Párkem. Ostatní účastníci jsou odrazeni počasím a odcházejí. Dostal jsem od Párka novou pilku a jsem z ní nadšený. Řeže skoro sama a tak se pouštíme do nejvíce zarostlé části Perštejna – Východní stěny. Po pár hodinách je hotovo. Jsme sice promočení až na kost, ale s výsledkem jsme spokojeni. Večer přijíždí Ústečáci Míša s Ivčou a Zděněk s Janou. Přesouváme se do hospody U Slunce, kde nás již netrpělivě vyhlíží Anča. Pepíno, jako Liberecká sekce, přijíždí vlakem i s kamarády, takže se nakonec scházíme v docela slušném počtu a večírek nemá chybu.

Ani ráno se počasí nechce umoudřit. Prší a je mokro. Nejsme ale žádný ořezávátka a tak jdeme natáhnout přelanění. Je to ověřená atrakce, která má každý rok největší úspěch. Za dopoledne se stihnou všichni projet. Nováčci jsou z toho trošku vyděšení, tak aby toho neměli málo, je pro ně připraven úkol, slanit z 25metrů jen za smyčku obhozenou kolem hrotu. Hrot si museli sami najít, nakufrovat lano a hodit do údolí tak, aby neodletělo i se smyčkou. Někteří slanili naprosto suverénně, jiní smyčce moc nevěřili.

Na skalkách probíhá každý rok pravidelná disciplína v otvírání zrezlého zámku od pneumatiky. Po marné snaze o odemknutí byl vypáčen řetěz a pneumatika osvobozena dřív než přiběhl Letoš, který zámek odemkl normálně klíčem. Poté si mohl každý vyzkoušet, co s ním udělá pneumatika od náklaďáku letící z deseti metrů.

Někteří si ještě stačili zalézt. Zdeněk se chtěl seznámit s místním materiálem, protože leze většinou na písku. Protáhl jsem ho tedy největšími lahůdkami, které Perštejn skýtá. Bohužel po šesté cestě nám začalo opět pršet a tak prcháme do hospody. Trávím zde s Janou, Zdeňkem a Ančou krásný večer u vína. Je to příjemné zakončí opět podařené akce.

Děkuji všem zúčastněným za příjemnou atmosféru a za pomoc při přípravách.