Ledopád Vrkoč

Honza Unger

24.1. 2009

Po sérii telefonátů se mi nakonec daří nalézt parťáka na sobotu, Vencu. Večer se ještě stavujeme u Jíři půjčit si nějaký ten matroš.

Naším cílem je ledopád Vrkoč, který se nachází nedaleko Ústí nad Labem, kousek před Vaňovem. Auto se dá odstavit hned za podjezdem železniční tratě u velké skály. Odtud pak jdeme asi 500 metrů po zelené turistické značce. Přístup nám trvá trošku déle, jelikož celá cesta je pokryta náledím. Asi 100 metrů od cíle spatřujeme dnešní cíl. Ledopád je vysoký asi 15 metrů a široký 5 metrů, vpravo se nachází druhé úzké rameno.

Dělám pár fotek ledíku a už se strojíme do matroše, pár smyček a hromadu rusáků. Jako první lezeme cestu v levé části, většinou položený a místy kolmý led. Pro jistotu dávám první vrtuli hned ze země, kdyby mi to náhodou ustřelilo. Postupně stoupám několik metrů, a když dobře stojím, vrtám další. Trochu nadávám, ale v duchu jsem za ně rád. Postupně přelézám svůj první led na prvním. Huráá, stojím nahoře a kochám se pohledem na protější hrad Střekov. Nahoře je ve velkém balvanu navrtaný nýt, super, cvakám HMSku a nechávám se spustit. Vyměňujeme zbraně a Venca už uhání nahoru, vyvrtat šrouby není problém a za chvíli už ho taky spouštím.

Jako další výstupovou variantu volíme vlevo, kde je led téměř celou dobu kolmý. Protože teď už lezem s horním jištěním, můžeme valit nahoru bez zdržování a za chvíli máme přelezeno. Dole si dáváme svačinku a čaj a přemýšlíme co teď. Volíme střední variantu, místy mírně převislé lezení okolo dvou děr. Tady už to je docela makačka a okolo děr není moc místa na nohy. Naposled Venca leze ještě jednou v pravé části a já zkouším úzké rameno vpravo. Chvílemi je docela zázrak se poskládat a za chvilku dolézám nahoru. Teď už jenom slanit, stáhnout lano a zabalit věci. Co šlo, jsme přelezli a spokojeni jdeme zpět k autu.

Nezbývá mi nic jiného, než všem doporučit.

Honza U.