Kreutzberg - Komplet Horoklubu Chomutov 2009

Blahouš Kluc

Hlavním účelem akce je vylezení co největšího počtu cest, nicméně neméně důležitými cíly je poznání nové oblasti, setkání s kamarády a prožití pěkného lezeckého dne.

9. 11. 2009

S Letošem přijíždíme ve večerních hodinách do obce Žitenic s úmyslem nalézt oblast zítřejšího působení, udělat si táborák a vyspat se pod hvězdami. Necháme se nachytat a následujeme první modrou značku, kterou zahlédneme. Po delší době bloudění po poli to vzdáváme a parkujeme na prvním travnatém místě. V důsledku nedostatku dřeva se táborák nekoná, a tak posedíme v autě. Taky dobrý, až na to, že vymlaskneme dvoudenní zásobu vína. Probouzím se zimou a zmůžu se jen na to, abych vytáhl „lůžko“ a přikryl v klubíčku stočeného Letoše půlkou spacáku.

10.11.2009

Ráno na sebe čumíme s bolehlavem jak vrány. Opět bloudíme po poli a to hodnou chvíli. Vracíme se do Žitenic a nalézáme „druhý konec“ modré. Nakonec parkujeme na poli u lesa a kamarádům posílám zprávu ve znění :“Přes Litoměřice do Žitenic (a Pohořany) projet ves a současně sledovat modrou značku, Křižák se nachází po levé ruce, až se dojede na křižovatku s jakýmsi trojúhelník. ostrůvkem, doleva, asi po 100m odbočka po modré na polňačku, do kopce, vlevo na dohled posed, až k lesu, kde stojí naše auto. Dále dle průvodce“. I tak doporučuju mapu nebo GPS, protože nalézt chtěnou oblast byl zásadní problém pro všechny zúčastněné.

Nejsme jaksi ve formě, a tak to chce trochu sebezapření, než nastoupíme do první cesty Prvnička na Pravý masiv. Hned v první cestě urvu kámen. Hm, dobrý, to se stává. Ve druhé cestě zvoní telefon, tuším, že je to někdo, kdo hledá cestu, a tak se dva metry od vrcholu dobře postavím a nechám Letoše telefon odebrat. Jsem v lehkém terénu, rozhodnu se postupovat dál a ušlápnu stup. Předseda musí být částečně ženská, protože stačí jistit, telefonovat a uhýbat spršce kamenů velikosti cihly. A do toho začne krápat. Tváříme se kysele, vůbec z lezení nemáme dobrý pocit. Trochu se nám lepší nálada, když přichází Filip Křivinka s Jonnym25. Letoš se jich ptá, jestli mají ibuprofen na zmírnění bolestí hlavy. Nemají. Pak nás konečně nalézá i Pepíno Kotyk. "Máš ibuprofen?" "Ne" Konečně máme Pravý masiv odškrtnutý a dostáváme se na Prostřední masiv, kde se nalézá strukturově odlišná skála a v důsledku toho i méně lámavá. Začínám cítit potěšení z pohybu a slast při dobývání většinou logických linií. Veselíme se z příchodu Svinči a Květule, kteří též nemají ibuprofen. Za chvíli doráží omladina Tom s Nikolou, kteří mají ibuprofen. Letoš ho zhltne a stane se to, čeho jsem se bál. Ta droga, nebo co to je, mu odbrzdí v šišce zábrany a on neúnavně uhání od jedné cesty k druhé, sotva mu stíhám.  Doráží i Pražáci Marcela  s Jardou, který se hned připojuje k Pepínovi. Většina přítomných leze na pohodu, jen Svinča si vybírá lahůdky a trochu trápí Květuli, takže se začne nazývat "první nápravná". Letoš mě svým tempem unavuje podstatně víc, takže "druhá nápravná". Hlášku dne pronáší Jonny25, když lezu jednu z mála nezajištěných cest, širokou spáru, ze které smíchy jen silou vůle nevypadnu "Ty lezeš spáru?! Ty se nelezou, do těch se jen chčije, blije a sere".  Odpoledne se na druhé straně oblasti setkáváme s mosteckou skvadrou v čele s Romanem, kteří přišli též podpořit akci. Aby se předseda trochu unavil, tak si vybírá nejtěžší cestu v oblasti Toxique 7-, kterou po počátečních rozpacích vyleze čistě. Taky zkouším, ale bez úspěchu, další pytel je na světě. Já už melu z posledního, ale parťák furt otravuje s dalšími cestami. Komplet má docela úspěch, většina lidí se tváří spokojeně, což těší nejen organizátora Leoše. Poslední foto a lidi se trousí domů. My to balíme tak akorát, abychom nezmokli. Taky ibuprofen přestává zabírat, a tak tomu ďáblovi ani nevadí, že jedeme domů. A výsledek? Letoš cca 30 cest včetně těch nejtěžších, já 22 cest, Svinča asi 15 a ostatní kolem desíti. Děkuju všem přítomným za účast a příští rok nashle. Blahouš Smrtihlav