Jickovice

Hanka Hefnerová

Vždycky jsem slyšela, že Jickovice je lezecký pojem – ráj spárařů a „plotýnkářů“. Hned jsem je zařadila do seznamu probádat a tak jsme letos s Petrem využili nabídky kamaráda Tomáše z Děčína a vyrazili s ním na jachtu na Orlickou přehradu, kde se Jickovické spáry nachází. Po celodenním válendu na palubě jsme se nechali v neděli ráno vyklopit na břehu, kde z lesa vykukovalo pár divných skalních bloků, takových nevýrazných kvaků. Zklamání se nedalo utajit a tak votráveně šlapu prudkým svahem mezi hromadou větví, listí, harampádí a ani se mi nechce zvednout hlavu a podívat se, když jsme zastavili. Jééé, padá mi čelist, když se před náma rozevřel kuloár (střední část Hlavního masivu) krásných, vysokých hrubozrných věžiček a pilířů. Nádhera. Nevěřila jsem, co dokáže udělat pár výškových metrů. Rozbalujeme matroš a jdeme na to. Až na pár těžkých cest v plotýnkách není celá oblast přiliš jištěná, je třeba mít dostatek železa a pak se dá báječně popolézat. Friendy v pevné žule drží parádně a díky množství spár a spáreček různého druhu lze se jistit třeba po metru. Z každé cesty pozorujeme jachtaře, jak se prohání přímo pod náma, je teplo a jsme rádi za tohle bezvadný místo.

Navštívili jsme Hlavní masiv – střední část, ta je asi největší, nejvyšší a nejpěknější. Levá část trochu nižší a těžší a cesta Nakulení s tak příznačným názvem je pěkně vykutálená. Amfiteátr je o kus dál v lese, ve stínu. Pěkné, malebné místo se spárami pro pokročilé. Průvodčík z lezce přesně sedí a bohatě stačí, protože názvy cest jsou psané přímo pod nástupem, takže jsem se zorientovala i já a zvládla by to pravděpodobně i Deiva J. Celá oblast čítá zhruba 160 cest, přístup z vesnice je příjemnější, po rovince, ale musí se ty skály trošku hledat, protože stojíte přímo nad nima. Návrat do vesnice ještě příjemnější, protože tam točí Plzeň. Takže lezouši klasikáři vyražte, stojí to za to!