Horovoda

Deivi Šišovská

Člověk by si pod tímto názvem vybavil všelicos a spíše negativního, ale ve skutečnosti šlo o to, že jednoho krásného dubnového odpoledne při lezení v Bieletalu slovo dalo slovo a domluvil se termín vody. Ten souvisel s maturitními zkouškami našich lezochů hasičů-Tommyho a Honzi Stutze a nabytému programu Deivi.

     Zvolena byla krásná nedaleká řeka Ohře. Maily byly rozeslány do blízkých i vzdálených koutů České Republiky a šlo jen o to, jak daleko se tato pozvánka dostane a  kdo se chytí.

    Týden před vyplutím začala chodit zpráva za zprávou a na vodě se nás pátečního rána 22.5. v Kynšperku sešlo krásných a  překvapujících 23 kousků (vodáků i nevodáků, starších, mladších i téměř maličkých) – z Chomutova Kuba, Kája, Véna, Deivi, z Měděnce – Honza Stutz a David + 4 kamarádi z Mostu, Tommy z Nového Sedla, Nicol a Zdenek z Kadaně, Míra z Hradce u Kadaně, Martina s maličkou Týnkou z Prahy, Méďa, Rošťa a Janička z Loun, Tom ze Slaného a dokonce přijel i kamarád  Jiřík  s fajn malými dcerkami Markétkou a Kájinkou z Nýrska. Posádky se báječně rozhodily na lodě. My jsme na sebe zbyli s Vénou, a protože nikdy Véna řeku nejel a hlásil se na mou loď, nezbývalo než jej pěkně proškolit vodáckými poveli, jako je kontra, přitáhni, zaber a nechyběl ani cvak (otočení lodi) před očima všech ostatních. Ovšem brzy se ujal funkce zadáka a hrdinně se hnal do sjíždění jezů.

    Každý z nás měl na splouvání řeky jiný názor (jeden by vyplouval za ranního kuropění, jiný v poledne, další by seděl v hospodě a jiný u táboráku s kytarou), jak už to tak bývá. Ale kdybychom názory měli všichni stejné, zavládl by mír a pohoda, nic by se neřešilo a toho bychom si také přestali vážit. Takže jen ať je občas bouřka, po které vyjde sluníčko. Doslovně i tohoto jsme se dočkali hned první den na vodě, naštěstí se zbláznilo pouze počasí ne posádka. Ba naopak, když z nebe začaly lítat jedna za druhou v průměru centimetrové kroupy,  každý se bránil jak to šlo, někdo pádlem nad hlavou, jiný se zadrženým dechem plavbou pod hladinou. Např. trénovaný potápěč a lezec v jedné osobě - Véna Latocha. Důležité však bylo, že nám zůstával stále úsměv na tvářích a nepropadli jsme trudnomyslnosti a špatné náladě ani když nás déšť doprovázel do nejbližší vesnice zvané Šabina, kde jediným přístupným  zdrojem tepla v tuto denní dobu byly příjemně vyhřáté louže. Neb všechny ze tří hospod měli zatím zavřeno, ale jedna hospodská se přeci jen slitovala, pustila nás před otevíračkou do hospůdky a uvařila horký čaj. No a posléze se slitovalo i počasí a sluníčko nám předvedlo, co umí. Rozhodli jsme se zůstat na tábořišti na protějším břehu.  Převozci aut (Tommy, Nicol a Martina) se nám postarali o program na zbytek odpoledne. Tommy kdesi na cestě lesem zapadl kolem od auta do jámy zaplněné vodou po vydatném dešti a Martina dezorientovaná, kde nás telefonicky poprosila o pomoc a tedy jsme  se všichni z tábořiště vypravili a putovali "směr" auta, abychom je vytáhli. Ovšem netušíce, že jdeme opačným směrem, než stáli.

     Našim nešťastníkům nakonec pomohl poslední přijíždějící člen naší party a to Jiřík z Nýrska. Všichni jsem se sešli šťastně  na tábořišti a chvíli jsme se bavili vizáží zachránců i zachráněných zastříkaných blátem od hlavy až po paty. Zbytek dne byl v duchu pohody při hraní společenské hry a následně do ranních hodin při hraní na kytary.

    V tom jsou večery všude stejné, ať se sejde v horách či na vodě báječná parta lidí, o pohodu není nouze. Ráno bylo jako malované - teplo, slunečno a tedy i veselo a ani jedno z toho nás už po zbytek víkendu neopustilo.

 Jen se k tomu přidala hravost lidí a možná malá konkurenčnost, kdo sjede lépe jaký jez, kdo dnem lodi zapěje na jaký šutr a v neposlední řadě, kdo vyhraje bitvu o pirátskou vlajku, jehož loď zůstane co nejdéle nad hladinou či dokonce nepotopena.

   V neděli při občerstvovací pauze v restauraci s výhledem na Svatošské skály neodolaly tématu skály a vzájemně jsme si vyprávěli každý nějaký svůj pikantní zážitek z lezení. Tím vzrostl zájem nelezců a nelezčat si nějakou tu cestičku vyškrábat. Tedy jsme se k domovům nedělního večera vypravili s dalším plánem. Tentokrát vyměnit lodě za lano a zopakovat nedávnou akci v Tisé, pořádanou Péťou, Broňou a Deivou pro nelezčata a jejich rodiče, který byl dokonce tak mile zakončen Jířovo úprkem ze skal odrodit jejich Filípka. Tím bychom mohli zabít dvě mouchy jednou ranou a splnit tím Jířův návrh z úvodníku minulé Mantany na společný víkend například u Atomů na baráku v Tisé.

   Tak kdy lidi?

A vodáci – děkuji a příště ahooooj!!!    Deivi  (Šiška)