Výlet do podzemí

Pavel Bohuněk

Venku sněží, lézt se nedá a už vůbec ne na písku. My se ale stejně vydáváme směr Labák. Ne, nejsme žádní vandalové co lezou za mokra. Jdeme prozkoumat tamní zajímavost – pískovcové jeskyně.

Z původně pěti lidí jsme zůstali čtyři. Večer před akcí trávíme společným koukáním na horor, jehož děj se odehrává v jeskyni. To dva členy výpravy psychicky zlomilo a tak vyrážíme pouze ve dvou. Tím druhým statečným je Honza Ungr.

Jako cíl si vybíráme jeskyně kolem Severní terasy. Auto pro jistotu necháváme ve Hřensku na jediném solidním parkovišti, které je pochopitelně placené. Odtud se musíme vydat zpátky asi dva kilometry k ústí Suché Kamenice.

Najít vstupy do jeskyní je opravdu umění. Alespoň nám to dalo hodně práce. Po pár hodinách bloudění nad skalami i pod nimi naši pozornost upoutá žebřík. Tedy spíš zbytek žebříku, po kterém se dostáváme na horní terasu, kde nacházíme první jeskyni. Vstup je plazením a slaněním asi pět metrů na dno dlouhé chodby, kterou pokračujeme až na konec, kde je knížka.

Tak alespoň něco, říkáme si a pokračujeme v bloudění. Naštěstí nacházíme místo, kde je několik jeskyní najednou. Jako první zkoušíme Dámskou jeskyni. Skládá se z několika větších místností, které jsou propojeny úzkými chodbami. Na konci je knížka. Dále se pouštíme do těžší Jeskyně přátel přírody. Je tvořena menšími místnostmi a delšími plazivkami. Bohužel až na konec jsme se nedostali, protože jsme si lano nechali nahoře a skákat pětimetrový schod se nám nechce. Cestou jsme potkali pár netopýrů a spoustu krvežíznivých pavouků. Celou dobu nadáváme, že jsme si nevzali foťák.

Jako poslední navštěvujeme Jeskyni nadějí. Vstup tvoří obyčejná díra do země tak malá, že i přes mojí postavu jsem měl co dělat, abych se tam vsoukal. Jeskyně se různě klikatí a celou cestu se musíme plazit hodně úzkými chodbičkami. Na tenhle pohyb si za nedlouho zvykáme a už víme jak správně poskládat všechny části těla, abychom se protáhli i tím nejužším otvorem.

S výkonem jsme velice spokojení a nerozhází nás ani posměšné pohledy lidí při procházce Hřenskem. Vypadáme totiž  jako kdybychom zrovna absolvovali bahenní koupel v oblečení.

Na závěr nezbývá než tento výlet doporučit. Prolézání jeskyní mi přijde jako vhodná alternativa, když je zrovna hnusně a nedá se lézt. V létě to taky nemusí být špatný jít se zchladit do podzemí. Důležité je mít pořádnou čelovku a občas se hodí i lano.

Takže kdo rád díry, hurá do  Labáku!

                                                           Pája