„Vánoční stěna Horoklubu“ pro mládež našich HOROkroužků

Bohouš Dvořák

Čtvrtek 18.prosince 2008

Poslední akce pro mládež v roce. Takové rozloučení se s rokem 2008. Ať žije rok 2009. Byl to mumraj, ale protože každou soutěžku zajišťoval zodpovědný dospělák, nikdo se nerozbil ba ani nespadl. Jenom moje 30let staré ledovcové brýle dopadly zle po volném pádu ze stěny, no už byly staré, v přírodě se tomu říká přirozený výběr, jen mladší a silnější přežijí. Možná i to mne vede k tomu, že už jen vše zdola diriguji. Mohl bych dopadnout jako ty brýle.

         V čem se soutěžilo? Obligátně staré a lety prověřené disciplíny. Lezení nevidoucího. To jim přetáhneme přes hlavu čepici, nebo dvě. Lezení v postrojích a s matrošem z doby před 30ti lety – to bylo spíše na fotky. Vizážista by nevěřil vlastním očím. No oni vlastně vypadali „krásně“ všichni. Povinně měli všichni mladí na hlavě jednu ze sbírky mých starých historických čepic, které už mi Jana nedovolí nosit na veřejnosti. „Zmijovkou“ počínaje, ruskými beranicemi konče. Velký úspěch mají vždy „závody gladiátorů“, kdy v kolmé stěně jeden utíká, druhý pod ním ho honí. A může ho jakýmkoli způsobem „sundat“ ze stěny, pak vítězí. To jsou scény, kdy třeba Dejvině visí celou svojí 90kg vahou Péťa na noze a trhá a škube a Dejvi drží a drží až ho skopne a doleze. Příklad jak ze života při namlouvání. Vše je samozřejmě jištěné. Letos jsme do toho namontovali i „tyrolský travers“, takže přejezd po kladce z převislého bubnu stěny přes celou tělocvičnu. To bylo pro začínající jako předehra traversu v 60m v Perštejně z masivu na věž, který snad zase uděláme na jaře v rámci Metodického dne. Skok z traversy příčníku uprostřed tělocvičny letos moc netáhl, zapomněl jsem totiž šustivou starou zelenou pláštěnku, která tomu dávala kouzlo. Jen malý Péťa si to chtěl zkusit, jako každý rok. Chtěl, ale jen do doby, než se postavil nad tu díru (chodí do 2.třídy), poté zvadl a neskočil ani při hecování celé tělocvičny. Příště. Co jsem si nechal na závěr? Nově jsme s pomocí Honzy a Tomáše namontovali kousek z mnoha variant tak zvaných „Lanových center“. Kdo si ještě nevyzkoušel, doporučuji. Samozřejmě, že s lezením to má pramálo společného. Ale ujišťuji vás, že i horolezci, kteří lezou obt.4, si přijdou na své. Je potřeba. Trochu síly v rukou, žádný problém s výškou, hodně pružnosti, pohyblivosti a techniky při „práci“ s těžištěm. V lanových centrech mají vždy rozdílné výkonostní okruhy, tak si dejte ten nejtěžší. Tady jsme měli „pouze“ přechod po popruhu – Slack Line. Jestlipak to někdo přešel bez přidržení, jak to má být? A vedle pod stropem tělocvičny se ti odvážlivci vraceli po smyčkách jen tak letmo zavěšených a 80-90cm od sebe. Honza vám to hodně zlehčil, když smyčky zkrátil uzlem a tím jste se lehce drželi „zábradlí“ závěsných lan, místo vertikálních smyček. Ale my vám to nedarujem, my je prodloužíme, a třeba k tomu ještě něco přidáme. Dolů se slaňovalo, sranda byla s těmi, kteří sotvaže přišli do HOROkroužku a ještě to v životě neviděli. Ale vše se dá posychrovat, a tak i oni přežili.

         Závěrečné rozdání drobných cen bylo tečkou za tím krásným šumrajem. Někteří měli dárek i pro mladší sourozence. Díky a ještě jednou díky všem dospělákům, kteří pomohli a postarali se o zdárný průběh této akce. Ať se přihlásí ti, kteří museli před ukončením domů (přetáhli jsme) a nepřevzali si ode mne jako dík Kalendář 2009 Dolomit z některých mých fotek. Kdo by chtěl vidět fotek z Dolomit více, vypálím mu asi 17min.VIDEO z mých 299 vybraných fotek. A mohu mu k tomu přidat i lezeckého průvodce okolí Cortiny d Ampezzo.

                                                                                     Horám a nám zdar                  B.