Stříbrná

            Je sobota ráno, rosničkářům předpověď naneštěstí zase vyšla – chčije! Informace z Panoramy mě trošku uklidňují a slibují i lokální vyjasnění na západě. Vyrazím tedy dále na západ. Od určité doby si totiž už nemůžu dovolit ten komfort lézt jenom za pěkného počasí. Volný čas je čím dál více limitujícím faktorem. Takže cíl by byl, teď ,,už jenom“ někoho nadchnout pro tento poněkud nejistý plán. Po přijmutí několika košů, se přeci jenom zablýsklo. Šiška souhlasí, i když při pohledu z okna si asi myslí, že si jenom dělám srandu. Startuji oře a vyrážím směr Chomutov. Když stojím u Péti před domem, vrcholí právě originál buřina včetně blesků a kroupových pozdravů. Petra se ještě vrací domů pro matroš, s kterým opravdu nepočítala a pak už spokojeně vyrážíme ,,vstříc slunci“. U Prunéřova volá Pavel, jestli se něco nechystá. Pár slov a rázem jsme v autě tři. Cestou ještě zkouším Mekyho, jestli není v Kolbence. Má volno a zvažuje, že se taky přidá. Měníme azimut směr Dasnice. Tady už fakt neprší a dokonce vykukuje sluníčko. Nálada se výrazně lepší. Hlavou se mi honí inovované přísloví: ,,Komu se nelení, tomu i neprší!“ Meky nám nakonec oznamuje, že si dá dnes rest day a nepojede. Naše zklamání kompenzuje několika loky výborného loketského Loku a krátkým, příjemným poklábosením.

 Pokračujeme směr Kraslice, kde hodláme nalézti místní skalní skvost KatzensteinHlavou se mi honí inovované přísloví. Přijíždíme až do chatové osady a testujeme místňáky. Věta: ,,Tady všude vede žlutá!“ mi ještě dlouho zní v uších a opakovaně mě pobaví. V druhém kole narážíme na starousedlíka, který po zjištění, že nejsme ekologové rozváže a je ochoten i pomoci. Naviguje nás na hned tři skály, přičemž ani jedna z nich není ta co ji hledáme. Nu což, alespoň máme možnost poznat nová zajímavá místečka a zhodnotit vlastním pohledem škody, které napáchal včera hurikán Ema v místních lesích. Fakt paseka! Mnohdy ani nemůžeme přes navršené vývraty přelézt a musíme se pracně vracet. Po asi hodinovém houbaření bez výskytu hub se navracíme k autu a přejíždíme do Stříbrné.

 Ve Skalním městě leží ještě místy sníh a taky obloha se opět zatáhla. Vzhledem k těmto faktorům a lokálnímu zamechování některých skal neočekávám od zbytku výpravy přemrštěné nadšení z této oblasti. Proto se dojem snažím zachránit a směřuji nejdříve k nejhezčí cestě oblasti:  **Aplaus 6 na Stříbrňáka. Když jsem tuhle cestu lezl naposled v září 2005, pamatuji si ji jako velmi pěknou záležitost. Připravuji se do cesty, ale hned po několika minutkách je mi jasný, že tentokrát nic nebude. Naštěstí se role vyvaděče neohroženě ujímá Pavel a po vyrovnaném boji se zimou a vlhkem vyhrává 1:0 na OS. Převlávám to za ním a Pétě to snad raději ani nenabízíme. Ve vrcholovce zjišťuji, domovník Saša asi ještě všude nebyl, což mě nakopává k vnitřnímu závodu s časem. Přeci jenom tma přijde brzy a VK je tu celkem 11. Společně lezeme ještě na Kohouta, čímž se zbytek výpravy asi totálně znechutil. Zbytek pobytu probíhal ve znamení pobíhání od skalky ke skalce a dobývání jednotlivých VK, respektive jejich Horezdarů.

Co dodat, dny jsou fakt ještě krátký a tak jsme si jej alespoň ještě prodloužili příjemným posezením U Bizona u muziky skupin Album a Testament, u pivka a u vyprávění záchranáře neplavců Venci. To už je ale jiný příběh.

Díky za příjemný den Pétě Šišce, Pavlu Bohuňkovi, Mekymu a Vencovi Latochovi.

                                                                                  Horám Zdar!             LeToš.