Ruderhofspitze 3 474 m

Nordflanke 200m/45⁰

LeToš Dvořáček

9.-10.5.2008

            Tentokrát vyrážíme s Ludvou sami dva. V této oblasti jsme naposledy operovali téměř před rokem. Tehdy jsme při sestupu z Östliche Seespitze uviděli nádhernou severní stěnu Ruderhofspitze a okamžitě jsme věděli, že se sem ještě vrátíme. Čas dozrál a tak využíváme květnové svátky a pádíme směr Stubaiské Alpy. Po nonstop noční jízdě se nacházíme ve vysněném údolí. Jaké je však naše překvapení, když oproti plánovanému místu startu zastavujeme podstatně níže v Tallu. Důvodem je, jak se později dovídáme, pozůstatek obrovské laviny, který přehradil celou cestu. Nu což, procházka bude holt o něco delší. Přebalit, posnídat, lyže na batoh a už šlapeme rozkvetlým jarním údolím vzhůru k našemu vysněnému  kopci. Asi po hodince kroucení horských serpentin překonáváme mega torzo jarní laviny a dále nabíráme výšku. Za zhruba další hodinku jsme na konci asfaltky a tj. na místě obvyklého startu túry. No alespoň už jsme dostatečně zahřátí. Lesními kozími stezkami nastoupáme během cirka dvou hodin k již vysněženému horskému údolí. Nasazujeme lyže a pohyb vzhůru je od této chvíle o něco zábavnější. Na desátou si dopřáváme svačinku ve winterraumu horské boudy Franz Senn Hütte ve výšce 2 149 m. Následuje asi hodinová siesta v horizontální poloze na místních palandách. Tomu říkám alpinismus!! J. Po příjemném odpočinku dále vzhůru. Celé odpoledne šlapeme nekonečným údolím. Pamatuji si toto údolíčko z našeho předchozího výstupu a následného sestupu jako dlouhé, ale až tolik?!? Hodláme se zabydlet až v jeho třetím patře, abychom to měli zítra jen kousek. To pro nás znamená pochod smrti až do večera. S přicházející tmou i my přicházíme do třetího stocku a vybíráme místo pro camp. Ve dvoumístné Salewě je příjemně a tak brzy uchrupáváme spánkem spravedlivých. Budík! Jsou tři hodiny a před sebou máme dlouhý den. Obléknout, něco lehce posnídat a s jasnící se nocí už křupeme přes ledovec. Je to skoro po rovině a tak se jde dobře. Zatím nám vůbec nevadí, že jsme si s sebou nevzali lyže. Za necelou hodinku jsme pod sedlem v hřebenu. Tady musíme trošku zabrat do kopce, ale asi po 200 m se nám ze sedla otvírá úžasný pohled na vedlejší údolí. Nás samozřejmě nejvíce zajímá naše stěna, ale i okolní kopce a hřebeny jsou v ranním slunci překrásné. Hlavně za zády čnící Schrankogell je monumentální. Je teprve šest hodin a já ještě věřím, že i jeho vrchol dnes stihneme. Vyrážíme co nejkratší cestou pod stěnu Ruderhofspitze. Tady se už místy boříme po kolena do sněhu. Začínám opět doceňovat výhody pohybu na prkýnkách. Mastím nahoru, co mi moje svaly a plíce umožňují. Vidina dvou vrcholů v tomto dni je ještě silná. V půl osmé se plácáme po ramenou s Ludvou na vrcholu. Je tu docela rušno, všude plno skialpinistů už takhle brzy ráno. Někteří sjíždějí už přímo z vrcholu na fošnách. Tak tady mi zatím lyže ještě nechybějí. Vrcholový hřeben jsme si vychutnali i po svých. Zato dole na ledovci. Jako z bitvy. Naše krok – sun – krok v rozbředlé kaši v kombinaci s prázdnými láhvemi a rozpáleným sluncem nad hlavou je jasným příznakem hroutících se plánů. Budeme rádi, když bez újmy doklopýtáme do campu a Schrankogell je pro dnešek passe, řekl bych. A taky že jo. Po krátkém odpočinku ve stínu stanu a rychlé poradě, balíme a sjíždíme do údolí. Schrankogell na nás ještě počká!

Horám Zdar!                                                LeToš