Říjnové svátky v Arcu

Jířa Šťastný

říjen 2008

Prodloužený říjnový víkend využíváme opět k výletu do Arca, protože loňský zájezd se nám moc líbil.  Sestavu dáváme dohromady tradičně na poslední chvíli, jelikož tři dny před odjezdem si Deiva zlomila kotník.  Nakonec jedeme ve složení Pája, Ludva, Hanka, Petr z Děčína a já. 

            Vyrážíme v pátek 24.10.2008 večer, střídáme se v řízení a kolem čtvrté hodiny ranní přijíždíme do oblíbeného piknikáče v Lomaso, kde uleháme k spánku.  Kolem deváté nás budí Jarda Zetek, který jsem přijel s jinou partou večer a spal kousek dál.  Moc se nám ještě vstávat nechce, ale z mlhy již vykukují okolní stěny a navíc začíná svítit sluníčko, takže nám to nedá.  Po snídani jdeme lézt do okolních sektorů.  Ve stínu je příjemná teplota na tričko, ale když se do stěn opře naplno sluníčko, už to na lezení moc není – teploměr ukazuje 43°C.  Dáváme ještě několik cest ve stínu a pak se vracíme zpět do piknikáče na večeři.  Po ní poměrně brzy uleháme, znaveni včerejší noční jízdou.

            V neděli přejíždíme do sektoru La Gola, kde se rozlézáme na lehčích cestách v levé části, které jsou sice krásné, ale dost oklouzané.  Přichází stále více lidí, většinou Čechů a tak raději odcházíme více vpravo k jeskyni.  Trochu fouká vítr a ve stínu je tím pádem poměrně chladno, raději balíme a přecházíme do sektoru úplně vpravo, kde jsou cesty na sluníčku.  Struktura skal je tu poněkud zvláštní, většina chytů jsou totiž bočáky.  I tady je celkem nabito a opět je nejvíce slyšet čeština.  Ze shora je krásný výhled na jezero se zámkem, jen se vždy před spuštěním nezapomenout rozhlédnout.  Na sluníčko je opět krásně teplo, přejíždíme tedy na Gardu a užíváme si babí léto.  Potom se přesouváme do Arca, procházíme se centrem a u kostela si dáváme pizzu.  Večer se ale vracíme zpět do piknikáče, protože na zítra není moc dobrá předpověď.

            Pondělní ráno je zatažené, což by mohlo být ideální pro lezení na slunečních plotnách, ale nesmí pršet.  Riskujeme to a přejíždíme do Pietramurata. Na parkovišti je asi 15 aut, z toho naprostá většina českých.  Ve většině cest je několik skupin lezců a všude je slyšet jenom čeština.  Já s Ludvou nastupuji do cesty Via Gabri-Camilla, dlouhé 360 m, Pája s Hankou volí Via Luna 85, dlouhou 500 m.  Před námi je sice jedna dvojka, ale už jsou docela vysoko, takže bychom si neměli překážet.  Hned za námi nastupuje kluk s holkou, ale po pár délkách jim utíkáme a po zbytek cesty už jsme na štandech sami.  Po nebi se honí nehezké mraky, trochu se bojím, že bude pršet.  Když kolem nás ale proletí už třetí base jumper, říkám si, že to s tím počasím nebude zas tak špatné.  Odpoledne dolézáme v pohodě na vrchol stěny, svačíme a sestupuje zpátky dolů pro věci a pak na parkoviště, kde už na nás čeká Petr.  Ten byl dnes jezdit na kole.  Potkáváme se s kamarády z Tisé a společně čekáme na ostatní.  Po jídle jedeme nakoupit do supermarketu a opět do piknikáče, protože tam je prostě pohoda.

            A je tady úterý, poslední den zájezdu a opět krásné počasí.  Přejíždíme do Masone, kde krásně svítí sluníčko, ale většina lehkých cest už je opět obsazena Čechy.  Rychle jich pár přelézáme, ale jsme znechuceni tím, jak jsou uklouzané a kolik je tu lidí. Raději balíme, děláme poslední společné foto a vracíme se zpět domů, kde na nás čeká sychravý podzim.  Bylo to sice krátké, ale určitě to stálo za to.  Tak snad zase za rok.

            Ahoj  Jířa