Poslední slanění Horoklubu Chomutov

Jířa Šťastný

            Kulturně společenská akce „Poslední slanění“ je každoročně neformálním zakončením horolezecké sezóny.   Letos jsme pro její konání vybrali Hotel Habsburk v Českých Hamrech a termín 1.11.2008.

            Ačkoliv akce oficiálně začíná až v sobotu dopoledne, již v pátek večer se v hotelu schází skupina asi dvaceti členů a příznivců klubu, kteří to už do soboty nemohli vydržet a proto přijeli dřív.  Svinča s Lubošem vytahují kytary, přidává se i Jakub a za chvíli už většina lidí tančí na parketu.  Zábava je skvělá a tak se nikomu nechce jít spát, ale ráno nás čeká bojová hra, takže není zbytí.

            Počasí po ránu je jako vystřižené ze žurnálu, postupně se scházíme před hospodou, kde na sluníčku postáváme jenom v tričkách, protože je neskutečné teplo.  Tohle jsme na posledním slanění už hodně dlouho nezažili.  Přijíždějí další a další kamarádi až je nás nakonec neskutečných 70.  Nemalou část z tohoto počtu sice tvoří děti, ale i tak je dospělých určitě přes padesát, což je zřejmě nový rekord. 

            Organizace hry se letos ujaly holky: Hanka a Deiva, tak jsme všichni zvědaví, co si na nás vymyslely.  Nejprve se dělíme do dvou družstev:  jedni jsou označeni bílými fáborky (dostávají pracovní označení „Bubáci“) a druzí barevnými (Strašidla).  První soutěž se koná přímo na prostranství před hotelem, kde je vhodný prostor pro nakreslení soutěžních polí.  Cílem soutěže je přesunout všechny členy družstva z levé poloviny do pravé, přičemž každý může stát jen v jednom poli a pro přesun je možné využít volné pole uprostřed.  Bubáci volí techniku přesunu po botách svých kolegů a první soutěž vyhrávají. 

            Po ukončení soutěže se přesouváme po silnici k lesu, kde se na louce koná druhá soutěž.  Jelikož má jedna z pořadatelek (Deiva) zlomený kotník, většinu cesty jí vezeme na kárce aby se mohla také zúčastnit.  Druhá soutěž se jmenuje „Monstrum“ a jejím cílem je vytvořit ze 13-ti členného týmu monstrum o dvaceti nohou a šesti rukou, které se musí co nejrychleji přesunout do cíle.  Družstva volí opět rozdílné taktiky, ale úspěšnější jsou zase Bubáci.

            Odbočujeme ze silnice na lesní cestu, po které pokračujeme mezi nádherně zbarvenými stromy až do místa konání třetí soutěže.  Družstva se na cestě řadí do zástupu a pod bundami si provlíkají lano.  Na jeho konci je umístěná plastová láhev, která má obou stranách otvor, aby se mohla po laně posouvat.  Cílem soutěže je přesunout láhev po laně pod bundami všech soutěžících k prvnímu členu družstva a společně pak doběhnout do cíle.  Vítězi této soutěže se stalo družstvo Strašidel, protože nebyli tak upjatí a měli bundy více rozepnuté.

            Pro čtvrtou soutěž je mezi stromy nataženo lano ve výšce zhruba 1,5 m, které představuje vedení vysokého napětí.  Účelem této soutěže je přepravit přes lano postupně celé družstvo tak, aby se ho nikdo nedotknul.  Ačkoliv se Strašidlům během soutěže podařilo ulomit klíčovou větev na stromě, přesto dokázali zvítězit.

            Za krásného počasí pokračujeme dále po cestě až na rozcestí, kde se koná pátá soutěž.  Pomocí lana vymezujeme prostor zhruba 5 x 5 metrů, kam přicházejí soutěžící.  Všichni dostávají přes oči šátek a kolem pasu balónek.  Jejich úkolem je poslepu prasknout všechny balónky soupeře.  Soutěž je velice zajímavá nejen pro soutěžící, ale i pro diváky.  Vítězi se tentokrát stávají Bubáci a opět se ujímají vedení.

            Šestá soutěž se koná kousek dál ve stínu lesa.  Všichni soutěžící si musí sundat ponožky a pověsit je na provaz, natažený mezi stromy.  Potom se staví opět do zástupu a postupně vybíhají.  První z družstva musí přinést nějakou ponožku, předá ji dalšímu a ten k ní musí najít druhou do páru.  Které družstvo nasbírá více párů, stává se vítězem.  Souboj je velice vyrovnaný, dokonce dochází i k několika menším potyčkám, ale vítězství je tentokrát na straně Strašidel, čímž srovnávají skóre na 3:3.  Rozhodnout o celkové vítězi tedy bude muset poslední soutěž. 

            Opouštíme cestu a azimutem míříme na skalku na hřebeni.  Kapitáni obou družstev dostávají lana a jejich úkolem je během minuty je co nejvíce zamotat.  Po té si je prohazují a kdo své lano dříve rozmotá a sbalí do panenky, bude vítězem.  Za výrazné podpory ostatních soutěžících nakonec vítězí LeToš.  Je vidět, že s motáním a rozmotáváním lan má již dlouholeté zkušenosti, ale ani Blahouš se v tomto ohledu nemá za co stydět.  Vítězné družstvo Strašidel dostává sladkou odměnu a pak už nastává čas na vlastní akt posledního slanění.  Instalujeme tedy lano a postupně sjíždíme „na Dülfera“ z nevysoké skalky a odcházíme zpět do hotelu, protože už nám všem řádně vyhládlo.

            Po posilnění a doplnění tekutin se scházíme na sále a očekáváme příjezd kapel.  Mezitím se zdravíme s nově příchozími a povídáme si s lidmi, které jsme třeba celý rok neviděli.  Kolem šesté večer přijíždí chomutovská kapela Album, staví aparaturu a ladí.  Za chvíli doráží i druhá kapela River z Plzně.  Asi v osm hodin začíná hrát Album svou první sérii bluegrassových písní a lidé se hned vrhají na taneční parket.  Zábava se začíná slibně rozjíždět.  Přestávky mezi jednotlivými sériemi vyplňujeme dalšími veselými soutěžkami.  Zhruba v deset hodin se kapely střídají a na scénu přichází River, která svými rockovými až metalovými kusy okamžitě zaplňuje celý parket.  Zábava graduje a nálada je opravdu výborná.  Když kolem jedné hodiny ranní chce River odjet, musí nejprve několikrát přidat. Pak nastupuje opět Album a hraje asi do tří pro ty nejsilnější tanečníky.  Závěrečné zhodnocení akce probíhá do časných ranních hodin na baru.

            V neděli ráno se postupně scházíme na snídani, líčíme si vzájemné pocity, ale všichni se shodujeme na tom, že letošní poslední slanění se opět povedlo.  Tak snad zase za rok.  A kde?  No to se ještě uvidí, ale určitě zase někde jinde. 

            Ještě jednou touto cestou děkuji holkám za organizaci hry a doufám, že příští rok se této nevděčné role opět někdo ujme se stejnou vervou.

                                                                                              Jířa