Lednový výlet do Labáku

V sobotu ráno vyrážíme vlakem směr Děčín. Jsme jen dva. Já a Blahouš. Máme v plánu výlet po Labském údolí. Chtěl bych se tam trošku zorientovat, abych na jaře nebloudil. Taky by jsme se chtěli podívat do nějakých jeskyní. Jenže je my jasné, že jestli bude hezky tak to nevydržíme a něco vylezem.

Z vlakového nádraží  v Děčíně vyrážíme přes most a po silnici směr Hřensko. Na turistickou cestu po vyhlídkách kašlem, protože je hezky a já chci být co nejdřív ve skalách. Po pár kilometrech přicházíme do vesničky Podskalí. Jak zjišťujeme jezdí sem i autobus MHD! Tak příště.

Z Podskalí se vine pěšina nahoru do skal a tak za dvacet minut stojíme pod první věží. Prohlížíme si známé skalní útvary – Želva, Prezident, Skříň a zastavujeme se pod Vojtěchem. Přece jen jsme tu na průzkumné výpravě a tak si dáme jen něco lehkého. Vždyť je přeci zima i když počasí tomu vůbec nenasvědčuje.

Lezeme Starou cestu. Spodek teda nic moc. Je to ve stínu, takže je tam pěkná kosa. No, rajbák se zmrzlejma prstama jsem ještě nelezl. Jsem rád, když stojím u prvního kruhu, kam dobírám Blahouše. Dále pokračujeme vzdušnou, rajbákovou hranou, která je opravdu lahůdkou a skýtá neuvěřitelný požitek z lezení. Čekám, že Blahouš bude nadávat do čeho že jsem to vlezl. On si ale chrochtá a nahoře mi spokojeně podává ruku.

Docela si nadáváme, že se tu plácáme ve stínu a naproti ve svahu krásně svítí sluníčko. Hned se tam vydáváme. Chvíli nám trvá než se tu zorientujeme a tak ztrácíme drahocenný čas na vyhřáté skále. Nakonec vybírám Údolní cestu na Klárku. Je to monumentální věž, která se nedá přehlédnou. Údolní stěna má určitě dobrých sedmdesát metrů. V cestě se střídají sokolíky s rajbáky a spáry se stěnkami. Je to opravdu pestré lezení a opět krásně vzdušné s nádhernými výhledy. Cestu lezeme na tři délky a na vrchol vylézám právě ve chvíli, kdy se slunce chystá zapadnout za obzor. Po slanění Blahouš řve jak Hurónský válečník. Z této cesty má opravdu silné zážitky a je rád, že stojí na pevné zemi. To je pro mě důkaz, že jsem vybral dobře.

Již za šera pospícháme podél skal k vyhlídce Belveder okolo které vede cesta na Labskou Stráň. Původně jsme chtěli spát v bivaku jenže vidina několika vychlazených piv je silnější. Již za tmy dorážíme do knajpy. Je to taková malá, útulná hospůdka a jak se později dozvídáme patří jednomu lezci a jmenuje se „Na štandu“. Po pár pivech a dobrém jídle se chystáme jít si lehnout ven do altánu. Jsme ale zastaveni s tím, že můžeme přespat v sále. Nabídku neodmítáme. Chytli jsme druhý dech a tak pokračujeme na stejném místě, kde jsme skončili. Kecáme s místím lezcem. Pivo střídají tequili a spát jdeme až k ránu.

Druhý den je ve znamení deště. Zjistili jsme, že jsme v hospodě zamčeni a proto vylézáme oknem jak zloději.

No a pak jen cesta do Děčína – zase pěšky.