La Jonte

11. - 18.10.2008

Jířa Šťastný

            Přesto, že podzimní výlet do Francie už máme s Jardou a Berym naplánovaný docela dlouho, tak tři dny před odjezdem musím řešit nečekaný problém - účast na akci odříká můj spolulezec Štěpán a já tedy nemám s kým jet.  Na poslední chvíli se mi nakonec daří sehnat Ctirada z Ústí, čímž se stává naše sestava opět kompletní.  V pátek večer se všichni scházíme v Kadani, přičemž Bery přijíždí z Liberce, Jarda z Prahy, Ctirad z Ústí n/L a já z Chomutova.  Všechny věci přesouváme k Berymu do auta a za chvíli už frčíme směr Německo a potom slunná Francie.  

            Ve dvě ráno už Bery rezignuje na řízení, zastavuje na krásném odpočívadle ve Francii a všichni uléháme do spacáků.  Po rozednění opět nasedáme do auta a dorážíme zbývající vzdálenost do cíle naší cesty.  Po poledni přijíždíme do Tarnu, zkoumáme zdejší skály a užíváme si sluníčka.  Po obědě přejíždíme do vedlejšího údolí Georges de La Jonte, které je cílem naší cesty.  Ubytováváme se v jediném otevřeném kempu ve vesničce Le Rozier a ještě jednou sedáme do auta a projíždíme silničkou pod skalami.  Kocháme se nádhernými, přes sto metrů vysokými věžemi, ozářenými sluncem.  Shodujeme se v tom, že nejzajímavěji vypadá věž Roche décollée, které okamžitě začínáme říkat „Skříň“, protože ta podoba je prostě neuvěřitelná.  Ale i ostatní věže jsou úžasné, už se nemůžeme dočkat až zítra okusíme první metry zdejšího vápence.

            Během týdenního pobytu přelézáme spoustu krásných cest, kocháme se nádhernou podzimní krajinou, všude kolem kroužícími supy, užíváme si slunce, pochutnáváme si na bagetách a místním vínu a hlavně relaxujeme.

            Z námi přelezených cest bych určitě doporučil tyto:

• L'arête ouest na Roche décollée: 5c, 6a, 5c – 110 m, poctivé lezení podél hrany „Skříně“
• La gueule du look na Roche décollée: 5c, 6a, 6a, 5c – 120 m, nástup je společný s údolní spárou, ale pod prvním štandem se uhne vpravo a pak už cesta vede středem pravé části údolní stěny „Skříně“
• Les femmes et les grimpeeurs d'abord na Vase de sèvre: 5c, 5b, 5c⁺- 90 m, cesta vede středem nádherné stěny a končí pod vrcholovou hlavou (úžasné stěnové lezení ve 3. délce)
• Le bitard na stejnojmennou věž: 5b, 5b, 5c, 5a – 105 m, pohodové lehké lezení
• Vent arctique na La diagonale du gogol: 6a, 6a⁺, 6b, 6a – 120 m, prostřední dvě délky jsou krásné, ale pozor na slanění – slaňuje se mimo cestu a je nutné 80 m lano!!!  Dolez třetí délky je trochu morálovější.
• La fusée na stejnojmennou věž:  5b, 6a, 6b, 6c – 110 m, parádní rozmanité lezení na věž.

            Týden utekl jako voda a je tu opět sobota, dáváme ještě poslední cestu a pak už balíme a opět směřujeme na dálnici, po které se vracíme zpět k našim domovům. Přesto, že to byl poměrně krátký výlet, určitě stál za to, protože tato oblast je prostě super.

            Na závěr bych dodal ještě pár postřehů k oblasti:  stěny jsou orientovány převážně na jih, takže do nich svítí celý den slunce, což je na jaře a na podzim příjemné, ale v létě tam musí být neskutečné vedro (koncem října jsme v poledne na slunci naměřili 45°C).  Naštěstí v údolí docela fouká, takže se dá lézt i za poměrně vysokých teplot.  Naprostá většina cest je zajištěna nýty, starší cesty plaketami, novější lepenými borháky s velmi rozumnými vzdálenostmi.  Jelikož se jedná o vícedélkové lezení, je lepší si vzít helmu.  Většinu cest  je možné slanit (nejčastěji na 70 m dlouhém laně).  Z ČR je tato oblast vzdálena zhruba 1500 km, nachází se totiž asi 150 km od Marseille.  Na odpočinkový den doporučujeme výlet do nedalekého Millau, kde se nachází úžasný most Le viaduc de Millau, který se svou výškou pilířů skoro 350 m určitě stojí za vidění.

            Jířa