Komplet 2008 Seppovy - Orlí skály

LeToš Dvořáček

18.-19.4.2008

Tradiční jarní akcička kvakerské sekce Horoklubu Chomutov byla naplánována s určitým předstihem a tak nezbývá než doufat, že k nám bude počasí milostivé. V sedmi set metrové výšce na hřebenu Krušných hor v polovině dubna, lze přeci očekávat lecos. Neočekávám zástupy účastníků (vždyť na prvním ročníku jsme fungovali také jenom tři), ale s blížícím se odjezdem žádný kontakt ani ze strany ,,tvrdého jádra“ kvakerů. Nu což, uvidíme.

V pátek odpoledne vyrážím osamocen z Jirkova a v Chomutově u školy nabírám Týnu. Podnikáme ještě pro mne objevnou cestu k úpatí Doupovských hor, kde se Týna ještě dovybavuje výstrojí. Za téměř bezchybného, slunečného odpoledne dorážíme do Kryštofových Hamrů. Na parkovišti u Kryštofičáku zanecháváme vozítko. Nevidím žádné povědomé auto a tak odcházíme na lehko na poznávačku místních skalních skvostů. Chci si zaměřit jejich GPS souřadnice ještě dnes, abych zítra mohl zapůjčit svůj přístroj Párkové, jak jsme se včera dohodli. Asi za dvě hodinky máme procouráno, nafoceno, zaměřeno i vylezeno a tak se vracíme k Base Campu pod sjezdovkou. Tady potkáváme Honzíka Nebíčka. No paráda, další účastník! Po rychlé poradě vyrážíme naakumulovat dostatek tepla a tekutin do místní hospy. Příjemné prostředí, obsluha i osazenstvo jenom prodlužují dobu zde strávenou. Postupně doráží další odhodlanci: Pepíno Vejprtman  a Ludva Záchranář. V této sestavě také trávíme romantickou předúplňkovou noc za Kryštofem. Obzvláště Pepíno předvedl, že si s ohněm opravdu rozumí a svojí mega vatrou nám zajistil tepelný komfort na celou noc.

Nad ránem začalo mžít a už nepřestalo! Místo východu slunce jen vše obklopující cáry mlhy. Dáváme snídani a snažíme se nenechat si zkazit náladu nějakým počáskem. Rozhodujeme se vylézt alespoň jednu cestu na Kryštofa. Oklouzaná, mokrá Hodinářská cesta, nám umožňuje se rozhlédnout z vrcholu Hraniční věže. Připadám si jako na podzim! Slaňujeme, balíme a přesouváme se pod Seppovky. Z nebe pořád padá voda a mění se jenom její intenzita. O kluky strach nemám, ale nevím, jak se s nadprůměrným přídělem vlhkosti popasuje Týna. Jsem mile překvapen, je úplně v pohodě! Lezeme střídavě sólo a s lanem postupně cesty zprava do leva. Uznáváme, že některé vypečené čtyřky z dílny Mekyho a Feryho, by si člověk za sucha určitě vychutnal více. Co naděláš!?. Nic. Zanecháváme dokonce 7 prvovýstupů v místních pěkných stěnkách. Ve čtyři hodiny odpoledne totálně promočeni končíme. Ludva musí ještě stihnout dnešní noční službu. Docela rádi se přidáváme a vyrážíme k domovu. I tak to byl velmi ,,povedený výlet“!!

Díky za účast!                                                                                 LeToš.