Jarní metodika, aneb z vašich dopisů

Anča - obsluha ve Slunce v Perštejně

 (pozn. redakce: Jarní metodika očima obsluhy restaurace Slunce v Perštejně )

V dubnu 2008 jsem zažila pro vás tradiční a pro mě zajímavou akci – Jarní Metodika Horoklubu Chomutov. Členové tohoto klubu, kteří jsou našimi častými hosty, mne varovali, že to nebude procházka růžovým sadem, Jenže já to brala jako parádní protáhnutí po dlouhém „zimním spánku“. Opravdu jsem se protáhla, jen jsem nečekala, že se ještě týden budu léčit.

Podle předsedy Leoše jste se, moji milí, měli začít scházet kolem šesté večer. S klidnou duší jsem se kolem druhé blížila ke Slunci, ale když jsem vešla dovnitř, polil mě studený pot. Většina míst už byla obsazena a spousta lidí různého věku i pohlaví se bezhlavě hrnula dál. Čekala jsem, co se bude dít. Když si všichni nějak posedali uvnitř i na terase, divila jsem se, jak velkou máme kapacitu míst. Všichni zúčastnění pili, jedli, zpívali a nastala kouzelná atmosféra. Známí i neznámí se chovali jako bratři a sestry. Něco tak kouzelného jsem tu ještě nezažila a můžete mi věřit, že jsem zvyklá na ledacos.

Kluci z Chomutovského klubu (jmenovitě Leoš, Pavel a Blahouš) se rozhodli, že ochutnají celý náš nápojový lístek. I když tyto hochy považuji za přátele, nebránila jsem jim. Tudíž jsem k jejich stolu nosila nejrůznější druhy lihovin. Musím se přiznat, že i já ochutnala, ale jen vybrané druhy – kdo by vás pak obsluhoval. Blahouš akci „vypij celý nápoják“ po chvíli vzdal a nahradil ho jiný mladík, který bohužel také nevydržel. Když ochutnávka došla k Metaxe, Leoš začal podivně tančit a zpívat. Po dvou hodinách se nápojový lístek blížil ke konci, a tak se poslední dva vytrvalci Leoš a Pavel rozhodli, že ho sjedou znovu. Nebyl to dobrý nápad. Po několika panácích ležel Leoš na stole a zdálo se, že spí. Bohužel tomu tak nebylo. Jeho trávicí soustava nepobrala množství alkoholu, a tak vše, co snědl a vypil, leželo všude kolem. Ale musím uznat, že je to gentleman, protože to po sobě vytřel, akorát že vlastním tělem.

Kolem třetí  ranní se zábava chýlila ke konci a já se těšila do pelechu. Bohužel, venku byla hrozná bouřka a většina už střízlivých opilců se vracela. Velice se omlouvali, ale v té bouřce se nedalo vydržet. Chápala jsem je a protože i já jsem odmítala vystrčit nos, čekali jsme společně až nepřízeň počasí pomine. Panovala veselá nálada. Asi v pět ráno už zbyli jen spící Leoš a opilý Pavel, kterého zklamal zažívací systém zrovinka ve chvíli, kdy chtěl vzbudit Leoše.

Ráno jsem se plížila zpět do práce mezi spoustou aut, plných spících spoluobčanů, zachumlaných v teploučkých spacákách. Nespali jen v autech, ale všude, kde se dalo. Celý Lužný byl posetý mumiemi horolezců ve spacích pytlích. Před dveřmi restaurace stály zástupy hladových a nadšeně poslouchaly řev uklizečky, která zrovna doklízela Leošovu včerejší sváču. Snídaně byla veselá, protože většina lidí netušila, co se předešlý den dělo.

Celý den ubíhal neuvěřitelně rychle. Kolem 17-té hodiny už si všichni naordinovali večerní klid a opět usedli do prostor naší restaurace. Všichni byli velice příjemní a chápaví. Tento večer mě zaujal nějaký mladík, který se choval trošku nadřazeně, tak jsem se rozhodla, že mu večer malinko osolím. Když se rozhodl, že si dá pikantní topinku a upozorňoval mne, že musí být ostrá, šla jsem do kuchyně a poprosila, ať na ni přidají 2-3 feferonky a kapánek čili. Nevím, zda ji snědl, ale při zakousnutí mu vyrazil pot na čele a tvářičky měl pěkně do červena. Později už byl v pohodě, možná je to tím, že vypil asi 10 čajů Baby jagy (1 dcl červeného vína, 0,04 rumu, čaj) dochucených griotkou. Celý večer bylo veselo. Bylo zde méně lidí než v pátek, ale opět zábava. Chomutovský oddíl to zabalil brzy a většinou pili jen džus. Jen Leoš se nedostavil.

Kolem půlnoci jsem chtěla zavřít, poněvadž jsem doslova padala na hubu, jenže hoši ne a ne odejít. Dohodli jsme se, že já budu točit a oni si budou sami roznášet.

Když všichni měli, co potřebovali, posadila jsem se. Přisedlo si asi 6 mladíků, a zlehka jsme popíjeli. Ve chvíli, kdy nás navštívila dáma, zastávající nejstarší řemeslo, i se svým německým zákazníkem a ječela, že jí nechci obsloužit (už opravdu nebylo čím), hoši nečekali a názorně jí předvedli, že vše došlo a že je zavřeno. Naštvaně odešla s ústy plnými slov, která se nedají publikovat.

Kolem půl čtvrté ráno to vypadalo, že mohu jít domu, jenže … ztratili se mi klíče od hotelu. Tímto bych chtěla poděkovat Františkovi z Turnova, který je našel.

V neděli ráno už snídaně probíhala v klidu. Většina lidiček na mne házela obdivné pohledy a divili se, že už jsem zase tady. Byla pravda, že už jsem mlela z posledního a myslím, že to bylo i vidět. Mile jste mne překvapili tím, jak jste mi pomáhali. Celý den tu s námi seděl pán, který nám vysvětloval nějaké horolezecké pojmy. Nikdo z nás sice netušil, o čem mluví, ale byl velmi zábavný. Několik lidiček spalo v hotelu. Když se platilo, přišla spousta lidí navíc a platili za nocleh. Opět musím poděkovat, že jste se přiznali. To se dnes opravdu nevidí.

Kolem šesté večer všichni odjeli. Musím přiznat, že jste milí, příjemní a sympatičtí lidi. Obsluhovat vás byla radost. Doufám, že i vy jste byli spokojeni. A zase brzy přijďte.  Už se na Vás těší Anča, servírka ze Slunce.