Jarní metodika 2008 - Perštejn

Blahouš Kluc

Nikdy mi moc nešly psát strohé popisy akcí, tedy se podělím o metodické dny po "mém".

11.4.2008 Pátek - Přijíždím s Pavlem do Perštejna kolem 17.00 h. Pod Hlavním masivem se nachází pouze skupinka lezců z Hruboskalska. Někde ve stěně Hl. masivu zahlédnu Svinču a LeToše. Pavel nastupuje do klasiky Fugase a po chvilce mi kyne, ať ho dolezu. Jsem utahaný, psychicky stále v práci a tedy úspěšně padám v jednom trochu citlivém místě uprostřed stěny. Přesto, Perštejn je krásné místo a moje citlivá duše nasává okamžiky pohody hluboko do mého nitra. Po slanění si povídáme s kamarády, přichází horoklubácká "mladá vlna" pod kontrolou Jakuba, tedy Lucka, Honza, Jana, Honza a ještě jeden mlaďas. Po krátkém pokecu se mimo Svinčuleho dříve nebo později přesouváme do naplněné knajpy Slunce, kde si dáváme dopředu objednaný guláš. Já se sytím dvojitou porcí. Zábava se pomalu rozjíždí a po několika pivech dostává nějaký chytrák nápad vypít všechny panáky, které jsou na "alkoholovém lístku". Já jsem naštěstí skončil u třetího kola, kdežto Předseda a Pája snad u patnáctého. Vedle u stolu bravurně vyhrává na kytaru jeden z horolezců ze Skaláku a předseda a Pavel se s nimi jedinečným způsobem seznamují. Radši ani nevyprávět. Nějaké to rozlité pivo, nějaký ten návrh na souboj, hlavně že je zábava.  Dostávám SMS od Milana, že je venku pěkná buřina. Já se toho nebojím, ale jak si s tím poradí společensky unavení kamarádi?! Neznámý fantom přiváží Pavlovi auto před hospodu, aby se měl kde v bezpečí vyspat. Já ulehám do spacáku a žďaráku pod stříšku Jednoty, blesky a déšť nevnímám. Snad jen ještě zaregistruju, že se omladina pere se stanem, který staví vedle mě.

12.4.2008 Sobota - Z tepla spacáku mě brzy ráno vyhání potřeba potřebná a po chvíli slyším hudrování omladiny, která si stěžuje na promoklé výstrojní součásti. Kolem 08.00 h přijíždí mnou pozvaní horolezečtí parťáci z Prahy - Jarda a Marcela. Jsou celí natěšení, až si chytí pneumatiku. Probouzím Pavla, který pokojně vylehává ve své Felce a mířím si to ke skalám. U Hl. masivu se nás schází asi 20 lidí z aktivního jádra Horoklubu, ale po Letošovi ani stopy. Až mnohem později se dovídám, že si Letoš na dopoledne zajel za soukromými záležitostmi. Má to však jeden háček. Předseda má u sebe klíč od zámku k pneumatice. Později to někdo vyřešil, asi překousl zámek. Bohouš připravuje slanění v koutku vedle cesty Erichův sloup. Jarda Ďurkovský se ke mně připojuje a jdeme zatím lézt na Skalky. Postupně nás rozehřívají Maturitní a Netáhlo. Děti, pravděpodobně z Horoklubackého kroužku, děti přátel Horoklubu, a začátečníci lezou jakousi lehkou cestu " na druhém", ze které bych měl respekt i já. Jdu si vytáhnout E. sloup a oceňuju pevnost helmy, když mi nějaká slaňující dívčina shazuje žudrák na hlavu. Jsem O.K. a jdu pomoci vytahovat pneu, kterou obhospodařuje Jířa, Atom a další. Na chytání se vystřídá asi 15 lidí. Dokonce dojde i na chytání pneumatiky ze štandu, což občas zavání zraněním, ale všichni přítomní se s tím  dobře poperou. Zatím voda v Ohři nastoupala až k prvnímu živému plotu zahrádky a já se dávám do řeči s kytaristou z minulé noci, kterému se svěřuju, že mám rád Krausberry. Odpoledne se objevuje Svinča s babami a Letoš s pěknou opicí na krku. Svinča se hecne a vyzvlíná mimojiné Karlovarskou, ale zjišťuje, že je třetí borhák nalomený. Odpoledne se poklidně sklání ke konci a Horoklubáci po večeři ve Slunci pomalu opouští pozice. Letoš se jde trochu prospat do auta a já s Pavlem a Ludvou usedáme opět do útrob hospůdky. Ke stolu si přisedá jeden Skalák - Jirka a zve nás na otevírání skal ve Skaláku. Je kolem 21.30 h a já bych šel nejraději spát. Skaláčtí rozehrávají struny kytary, ale my se rozhodujeme odejít. U dveří mě zastavují první tóny písně od kapely Krausberry a bavič s kytarou se na mě spiklenecky usmívá. Křičím spolu se zpěvákem a on přidává další kus a nakonec i třetí. Přesvědčil mě a já si sedám ke stolu a on to komentuje se slovy, že už bylo dost, že jinou píseň od Krausberry už nezná. Je to prostě kámoš. Po hodině jsem však opravdu zmožen a naše skupinka se přesouvá k ohništi nad Hl. masiv. Cestou béřeme Letošáka. Předseda s Ludvou rozdělávají oheň, ale mně už je to všechno jedno. Chci jen spát.

13.4.2008 Neděle - Ze spacáku do pěkné kosy mě opět vyhání tradiční problémy a já cestou potkávám nějaké další dva spacáky, které neznám. Ještě ulehám a kolem 08.00 h se kluci probouzí. Pavel míří někam na písek, protože to vypadá na pěkné počasí. Letoš to balí a Ludva to díky zraněnému ramenu jen oceňuje. Přichází Jarda Ďurkovský a oba si vytahujeme v trochu promrzlém, ale slunečném ránu, Vánoční. Později je teplo a díky Jardovi můžu nahlédnout do Mravenčí cesty. Je to krasavice. Jarda odjíždí kolem poledne domů a já se už jen motám kolem skal, než mi pojede vlak. Čas mi krátí sledování skaláckého Jirky, který se pere v Cestě pro krokodýla. Asi v polovině slaňuje a povídáme si. Mimojiné mi sděluje, že jeho jistič, který zde běhá snad ve spodkách od pyžama, je trenér repre Čepelka. Pomalu opouštím tento ráj na zemi i já a už ve vlaku jen sním.

Co závěrem? Snad jen poděkovat přítomným instruktorům a pomahačům za plynulý chod metodiky, připravené disciplíny a horolezeckému Bohovi za to, že jsme nezaznamenali žádné vážnější zranění. Horám zdar!!!                                        Blahouš  „Smrtihlav“