Horezdary na Kryštofovi

Venca Latocha

(12.1.08)

Volá mi Jakub jestli nepojedu na Kryštofa. „Proč ne“? chodívaly jsme přeci  v zimě minulej rok skorem furt, ale teď? Máme všichni už vážné zaměstnání. Žádnou studentskou brigošku. Volám Pavlovi Bohuňků, jestli by nejel s námi. Mám rád tlupu vyváženou a navíc při rozhodování skýtá lichý počet logickou výhodu, takže se většinou nehádáme co se poleze.

Tak dost blábolení a k faktům. Teplota odhad:  +5°C, vlhkost vzduchu: nevím. Na to, že to bylo první lezení po vánočních svátcích jsme se cítili při pohybu dobře a to i já a vůbec mě s tohoto blaha nevyrušoval fakt, že po provlečení popruhu přezkou na sedáku na mě vyjuk jeden a půl centimetru dlouhý zbyteček. Když nebudu moc dýchat tak to vydrží. Tím jsem byl přesvědčen.

Bylo fajn vědět, že jsme v novém roce na Kryštofovi první. To našemu výletu dalo tu takzvanou třešničku. Jen  jsem se podivil, že tak pěkná skála se nestala horezdaráckým skalpem pro Letoše nebo Párka. Nemůžou stihnout vše: JUPÍ …

Jakub se nám pochlubil jak vstoupil jakožto dobrovolník ke Krušnohorské záchranné službě. Při cestě do hospody, která se jmenuje u Palečka - to jsem ještě nevěděl proč se tak jmenuje - jsme kafraly o tom jaké proporce by měla mýti naše zachráněná a s kým bychom se zaručeně netahaly.

Tak, co čert nechtěl u Palečka měly otevřeno a to dokonce už dva dny s jeďněma  zákazníkama. Při vstupu nás zprudka ovál odér dva dny nemytých a stále se nalévajících lidí. Nejspíš se nám při prvním nádechu nedostalo do mozku obvyklé množství kyslíku jinak si nedokážu vysvětlit, proč jsme si sedly a ještě si objednali. Pořád jsme byli v lehké obluzenosti, protože jsme měli dojem, že jsme si objednali guláš, ale dostali jsme houskový knedlík s vývarem a já k tomu pivo značky Bažant po kterém jsem se na podzimním lezení jednou málem…. nestih. Byli jsme vyhladovělí tak jsme se do toho pustili. Museli jsme asi pěkně kroutit hubou, když nám začala hostinská nabízet kořenidla, ochucovadla, dochucovadla a jiná omračovadla. Už jsme to měli téměř za sebou, když si k nám přisedla lepá děva, aby nás ovlažila svou bystrou společností. Nejdříve se nás snažila utáhnout na své jistě už padesátileté zkušenosti, když po dvaceti minutách nedošlo z naší strany k nabídce k sňatku začala nám nabízet dceru. Ani nevím co za to chtěla?! Když to začalo bejt nudný vystřídala jí další hvězda večera a to sám pan hostinský, který - a toho by si všim každý - musel mít vysoce nadprůměrné periferní vydění, díky nesouměrné poloze bulv. Touto schopností totiž vládne snad jen jeden druh plaza a pár druhů ryb. Myslím, že mluvil o nějakých minerálech a o pokladu. Víc mu nikdo z nás nerozuměl. Měl totiž takzvanou igelitózu. Která postihuje jazyk po delší konzumaci alkoholu. Už už to vypadalo, že ho vystřídá další exot, když náhle Pavel vykřik „platíme“. Paráda nemuseli jsme dlouho čekat a hostinská nás přišla okrást: 80 kč gulaš , dvacku pivo.

Zaplatili jsme bez debaty. Za vykoupení slušná cena. Jen co zbalila  zasloužený peníz ocitli jsme se v komoře s výčepem sami. Byli jsme z toho jaksi rozpačití. Po tak pěkným dnu taková hrůza. Ale co teď s tím?

Prohodil jsem a to zcela vážně, že nám za ty prachy mohly dát na cestu brambůrky nebo sůšu. No zkrátka Pavel: „dobrý“ , já to jistil ze zálohy, Jakub grifem pražských kapsářů vsunul něco do čepice a s výrazem strachu, odhodlání a nachovému odstínu ve tváři vynesl lup ven.

V autě jsme se spravedlivě rozdělily o kořist a žvíjkajíce hnusnou čokoládu značky SÓJA ujížděly domů. Tádý, tádý a to je konec přátelé.

Poz.: Všechny postavy jsou smyšlené. Jakáko-li podobnost s žijícími lidmi je čistě náhodná.    

Napsal a odpovědnost nese: Václav Latocha