Grandhotel Sněžka

Blahouš Kluc

21. - 22. 12. 2007

Stoupám tichým lesem, na botách, které rozrývají starý občas namrzlý sníh, mi ulpívají kousky bílého nadělení a unavené Slunce mě chvilkami pohladí, když ke mně pronikne přes větve jehličnanů. Voní, opravdu to tu voní, krásou a svobodou. Snad nic nenapovídá tomu, že za tři dny budou Vánoce. Utíkám z města na Sněžku (1602,3m) do našich domácích hor Krkonoše. Slíbil jsem si, že jednou přespím na nejvyšší hoře ČR a zvěčním západ i východ Slunce. Zatím to vypadá, že bude počasí vděčné, ne jak minulý rok, kdy mě kopec nabídl jen mlhu, nárazový vítr do 90 km/h a poté prudký déšť.

Bez zaváhání míjím Růžohorky (1251,1m) a ´´mozol´´ se pomalu sklání k obzoru. Potkal jsem cestou jen pár lidí a vůbec mi nepřekáží, že slyším jen sám sebe. Když se nacházím na posledním výšvihu, docela poctivém stoupání, tak se na Západě nachází fialově zbarvená obloha. Připadám si jak Japončík a mezi oddechy mačkám spoušť fotoaparátu.

Dosáhl jsem vrcholu, pohled dolů je působivý. Všude v údolí se nachází inverze. Měsíc svítí a tma není z nejtemnějších. Na mé tělo naráží poryvy větru, kterými je vrchol snad bez přestání atakován. Oceňuji teplo péřovky vyrobené v 70. letech, kterou jsem dostal od pana Chvojky a asi po třech hodinách hloubání a kochání se, se rozhlížím po místě na spaní. Vzhledem k tomu, že už ráno mě škrábalo v krku, dal bych přednost něčemu chráněnému před mrazem a větrem. Jdu se zeptat do budovy lanovkáře, zrovna zavírá dřevěné dveře a trochu překvapeně na mě zírá, když vystupuju ze tmy. Žádám ho o místo pod střechou a on mě obdaří čajem, ´´nápojem přátel´´ - slivovicí, příjemným povídáním o něžném pohlaví a spánkem na posteli.

Po sedmé ráno již stojím na plošině lanovky a jsem připraven zvěčnit ten krásný úkaz přírody. Slunce se probouzí a tyto chvíle můžou bezpochyby konkurovat východům Slunce ve vyšších horách. Užívám si to naplno, obloha je krásně zbarvená ohnivě oranžovou barvou až do žluta a v údolí je nepropustná vrstva inverze, která celé to divadlo činní fotogenickým. Po chvíli přijíždí jiný lanovkář, který ve službě střídá Radka, chvíli si povídáme o skalách a já se kolem 08.00 h vydávám směr Luční bouda (1420,9 m) a Výrovka (1356,8m) do místa mého startu, tedy Pece pod Sněžkou (754,2m). Celou dobu mě doprovází krásné počasí, teplota kolem 13°C. Až v údolí je zase kosa a mlha.

Myslím, že hezčí dárek k Vánocům jsem si nemohl dát.

                                                                                  Blahouš ´´Smrtihlav´´