Čtyři dny

Blahouš Kluc

18.7.2008 V pátek v podvečer dojíždíme do Rathenu, auto necháme před vsí na neplaceném parkovišti a scházíme s kopce. Pavlovo nadšení pro pískovcové lezení je nakažlivé. Docházíme do vesničky a jen o málo později stojíme u stěny Höllenhunda (přejmenováno na „Hele pes“), kde mi parťák ukazuje magickou cestu Talweg a s láskou hladí oblé dírkové chyty, které zažehnou touhu v nejednom lezci. Začíná pršet a my se mačkáme pod blízkým převisem a víme, že dnes se opravdu lézt nebude. Procházíme se po celé oblasti a obdivujeme pevnost, jejíž nepřehlédnutelnou částí zůstává most Basteibrücke. Večer si postavíme lavičku u auta, pijeme pivko a kocháme se výhledem na jakous obilninu. Spíme v autě, opět prší.

19.7.2008 Ráno sice svítí slunce, ale počasí je nejisté. Rozhodujeme se prozkoumat nové oblasti, jedeme do blízkosti Drážďan, kde celkem bez problému nacházíme Klettergarten u Pirny. Jedná se o pískovcový lom, do kterého se schází po žebřících. Takové znechucení jsem už dlouho nezažil. Vysekané díry ve stěně, přilepené chyty. Všechny cesty opatřeny borháky. Na policích „pískoviště“. Hnus. Oba si pro formu vylezeme dvě cesty, Pavel se popere s nějakými sedmami, já s pětkami.

Počasí drží, tak se s úlevou přesouváme do Bielatalu. Tomu říkám kontrast, nádherné pískovcové věže o výšce snad 40 metrů. Jsem tu poprvé a mám pocit, že na rozdíl od Labáku se zde zachoval duch klasických pískařů a to i přesto, že snad u každé věže jsou lezci. Na písku nemám mnoho nalezeno a tak všechny cesty lezu za „panem lezcem“ na druhém. Na cestě Ostkante VIIa na Schiefer Turm zažívám extázi a déšt. Neuvěřitelné lezení. V cestě Neuer Talweg - Obere variante VIIc RP VIII na Herkulesstein si vychutnávám lezení ve spáře a později po drobných chytech, nepochopitelné tření zdejšího materiálu a dva „elegantní“ pády. V poslední zdejší cestě Südwestweg VI na Herkuleswand mám neodbytný pocit, že když „jebnu“ tak se díky traverzům rozmlátím o zem. Ale nerozmlátil a můžu hodnotit. Poslední cesta ve mně nezanechala příliš pozitivních pocitů.

Lehce unavení se přesouváme do Tisé, kde se koná Lampionový průvod jako vzpomínka na Karla a Rosťu. Všichni do 21.00 h vykonávají různé činnosti, ale nakonec se schází asi 25 lidí, včetně dětí, které mají radost z rozsvícených lampionů. Procházíme skalami, jedni vzpomínají, druzí „lezou“, pobíhají a tak dále. Až nás přistihne déšť a my se svorně skrýváme pod převisem Gigantů. Déšť poleví a celý průvod se přesouvá na hřbitov, kde stačíme zapálit několik svíček a už nás vyhání intenzivní průtrž mračen do tepla Atomova a Dany domu. Díky jim za to. Akci hodnotím jako vkusně zorganizovanou vzpomínkovou akci na ty, kteří zde již s námi nemohou být.

20.7.2008 V noci pršelo. Předpověď počasí je v celé Evropě nechutná. Můj vysněný  Grossglocker se nekoná. Loučíme se a přesouváme se s Pavlem na Bořeň. Na místo dojíždí i Dejvina s Hankou. Kupodivu je celkem slunečno, i když větrno. Pavel mi vytahuje Rudolfínku, Čert ví, Bonbónek, Pilíř Huběňoura a sám si vytahuje Hysterii 8- a Brkyho cestu 7. Krásný den, poměrně obtížné lezení. Pořád mi ale něco chybí. Domlouváme se na druhý den na pochod.

21.7.2008 Pavel si bere dovolenou. Vyrážíme kolem 08.00 h z Klášterce nad Ohří. Naše kroky sledují červenou turistickou značku, která je většinou značena v blízkém okolí řeky Ohře. S pohlazením na duši sledujeme nám známou pohádkovou scenérii Kotviny a Perštejna, stoupáme ke Kamenci, překračujeme most v přestavbě ve Stráži nad Ohří a riskujeme, že nás trefí projíždějící náklaďáky, bloudíme u Damic. Obědváme ve Vojkovicích. V Radošově se napájíme Kofolou a měníme nevědomky červenou značku za žlutou, která nám krátí původně zamýšlenou trasu. U Boru podcházíme dálnici č. 13, procházíme dvěma obcemi označenými Dalovice. Bloudíme předměstím Karlovy Vary a v super náladě, kdy nám už trochu hrabe, dosahujeme po cca 41km hlavního nádraží a to kolem 17.00 h. Zvláštní zjištění je, že jsme si nebyli schopni pořádně vybavit detaily cesty. A další, že dva chlapi, kteří si rozumí, jsou bezpochyby horší jak baby, neboť jsme dokázali celou štreku prokecat. Pak směřujeme ke Svinaříkům na pivko a utopence. Díky parťáku za super čtyři dny. Blahouš