Čima v Brné

Jířa Šťastný

            Sobotní dešťová přeháňka nás vyhnala z Mosteckého Špičáku a večerní déšť definitivně zmařil všechny naděje na lezení na písku.  Přemýšlím tedy, kam vyrazit v neděli.  Volba nakonec padá na Čimu v Brné, kde právě končí zákaz lezení a navíc jsem tam ještě nikdy nebyl.

            Cesta ke skále je ze silnice poměrně strmá a po včerejším dešti je hlína krásně kluzká, takže je o zábavu celkem postaráno.  Z dálky skála nevypadala tak vysoká, jako když pod ní stojíme.  Z údolí je to opravdu kus.  Trochu jsem zaskočen také materiálem – sopečný tuf bych tu opravdu nečekal.  Vyndávám z batohu průvodce a hledám ty lehké čtyřky, pětky a šestky, kterých tu mám být spousta.  Už od pohledu vypadají totiž výrazně těžší, než slibuje náš průvodce.  Se slovy, že tam určitě budou velké chyty, které nejsou ze zdola vidět, nastupuji do Jackovo cesty za 4.  Nýty jsou sice osazeny uprostřed pilíře, ale okolní spáry jsou tak blízko, že je každý určitě používá. Nemám rád tímto způsobem vynucené linie.  Potom si vybírám Pěknou cestu opět za 4, která opravdu dělá čest svému jménu.  Jenom ta klasifikace se mi pořád nezdá.  Je pravda, že jsem delší dobu nelezl a na tufu už jsem nebyl pěkně dlouho, ale stejně bych si čtyřky představoval trochu jinak.  Abych to rozlousknul, rozhoduji se pro výstup na vrcholovou věž, kde bude doufám vrcholová knížka.  Volím cestu Francouzský model za 5, vedoucí po krásném pilíři přes kruh a dalších deset borháků.  Dávám jí sice OS bez použití okolních spár, ale docela na doraz a nahoře mám už slušně nateklo.  Tomu říkám pětka.  Přes třicet metrů kolmého, okolo kruhu i mírně převislého lezení po hodně jemných chytech mi dalo vskutku zabrat.  Při dobírání Honzy přemýšlím, k čemu bych tuto cestu přirovnal.  Svojí délkou, obtížností a expozicí by to v Perštejně mohl být Fugasův přelud 6+, ale toho lezu bez problémů, na Bořni asi Ohniskový pilíř 6+, kde také nemívám žádné problémy.  Honza dolézá ke mně rovněž slušně vyřízený a tak se jdeme podívat do vrcholovky.  Po jejím otevření je mi vše jasné.  V přehledu výstupů jsou klasifikace uvedeny římskými číslicemi, takže se nejedná o klasifikaci UIAA, ale o klasickou Welzenbachovu stupnici.  Mělo mě hned trknout, že v průvodci není u klasifikace žádné plus ani mínus.  Ale že i autoři této cesty, udělané v roce 1998, ještě budou používat tuto historickou stupnici, mě opravdu překvapilo.  Jediná cesta, která je zde uvedena v UIAA je nejnovější Superdiretissima 7+.  Ta je pro změnu v průvodci chybně uvedena jako Vánoční diretissima 6.  Po tomto zjištění a řádném odpočinku si na závěr dávám ještě Americkou cestu V.  Trochu mi připomíná Šolích 6+ na Kozelce.  Po dolezení na předskalí dobírám Janu a pokračuji Západní spárou V až na vrchol.  Tato klasika od p. Matěchy z roku 1960 je pro nás krásným a lehkým zakončením lezeckého dne.

            Mokrá hlína na sestupu už trochu uschnula, takže bez problémů všichni docházíme k autu a vyrážíme domů s pocitem krásně stráveného dne.  Večer mi to ale nedá a jdu se podívat na internet, co si o zdejší klasifikaci myslí jiní.  Na Lezci Čimu nacházím, je zde uvedeno 25 cest, kromě Diretissimy a jedné varianty všechny respektují klasifikaci, uvedenou v průvodci, ale vydávají jí za UIAA.  Žádné komentáře ohledně podezřelé klasifikace zde nenacházím.  Zkouším tedy Skalní oblasti ČR na webu ČHS.  I zde je Čima uvedena.  V základních údajích o ní se dozvídám, že materiálem je ortorula, což je podle mě úplná blbost, protože ačkoliv geologie není mojí silnou stránkou, tak ortorulu máme u nás v Krušných horách a vypadá úplně jinak.  Dále se zde píše, že typ klasifikace je zde UIAA a že lezecká činnost je zde možná s výjimkou období od 20. 4. do 20. 7..  Následuje odkaz na jiný web, který mě přivádí na stránky HO Bořeň.  Zde je uveden přehled všech cest i s klasifikacemi, ovšem chybně napsanými latinkou místo římsky.  Z tohoto zdroje jsme čerpali při tvorbě průvodce, takže teď už je mi jasné, kde se stala chyba.  Ještě jednou se vracím na web ČHS, kde je uvedena převodní tabulka mezi klasifikacemi.  Pro srovnání uvádím převod mezi Welzenbachovou stupnicí a UIAA:

Myslím, že ty čtyřky, co jsme tam lezli, docela odpovídaly těm 5 až 6 UIAA a vylezené pětky také docela seděly na 6+ až 7-.  Proč to ale do dnešního dne nikdo nepřevedl, mi stále uniká.  Kdyby chtěli ctít tradici, tak asi těžko budou do cest pánů Matrase, Matěchy, Chlumského, Rady apod. přidávat borháky, navíc když se jedná většinou o spáry.

            Co dodat na závěr, snad jen mohu tuto oblast doporučit všem, co mají rádi lezení na tufu s krásným výhledem na údolí Labe v místě nazývaném Porta Bohemica.  Takže až vás to někdy vypláchne na písku, zajeďte si zalézt do Ústí n/L na Čimu.

                                                                                                                      Jířa

PS:

• Účastníci akce:  Jířa, Jana, Lucka, Honza a Mates
• Datum:  20.7.2008