Brigáda na Janovské přehradě

Jířa Šťastný

            O potřebě brigády na vzdušné líci Janovské přehrady mluvil Párek už dlouho, ale kde sehnat dostatek lidí, kteří by přijeli i víkendu zadarmo na brigádu, když každý pojede raději lézt někam do skal?  Jako ideální místo pro domluvení takové akce se nakonec ukázalo poslední slanění, kde se tradičně schází skoro celý klub.  Jako nejlepší termín byl zvolen listopad, protože na lezení už bývá většinou zima a obvykle i prší.  Zdá se, že představa slanění a lezení po přehradě zaujala hodně lidí a tak domlouváme nejbližší možný termín – příští neděli.  V sobotu je sice brigáda na umělé stěně v Kadani, ale snad to nějak zvládneme obojí.

            V neděli 9.11.2008 se mezi devátou a desátou hodinou sjíždíme u přehrady.  Přijíždíme postupně, protože značení příjezdové cesty k přehradě směrem od Chomutova je nulové, takže skoro každý v Litvínově bloudí.  Většinou parkujeme u domku hrázného, někteří na druhé straně.  Paní hrázná nás vítá značně nepřívětivě, ale nakonec nás přeci jen pouští na korunu hráze.  Mlha je hustá tak, že by se dala krájet ….  Jsem mile překvapen, kolik se nás nakonec schází - po rozvěšení lan pokrýváme celou levou polovinu přehrady.  Zkušenější bez problémů přelézají přes hranu hráze a slaňují dolů, nováčkům trvá nástup do slanění trochu déle.  Při slanění čistíme spáry mezi jednotlivými kameny od náletů a mechu.  Cestou si povídáme, žertujeme a je docela legrace.  Po slanění někteří nasazují jistítka a se sebejištěním lezou zpět nahoru, jiní nasazují šplhadla a nahoru stoupají pomocí nich a zbytek jde nahoru po svých podél hráze přehrady.  Já volím cestu kaskádou, abych se podíval, jak po těch 15-ti letech od opravy vypadá.  Všichni se opět scházíme na koruně hráze a dáváme si malou svačinu.  Po té vytahujeme lana zpět nahoru a přesouváme je na druhou polovinu hráze.  Tentokrát už je nástup do slanění výrazně rychlejší.  Za chvíli jsme dole, protože pravá polovina hráze byla výrazně čistější.  Po výstupu zpátky nahoru balíme věci a kocháme se nádhernou okolní krajinou.  Mlha se zvedá a vykukuje dokonce sluníčko.  Za nepříjemných řečí paní hrázné opouštíme přehradu s pocitem příjemně stráveného dne.

            Myslím, že akce se povedla a jestli bude ještě někdy potřeba, tak určitě nebude problém ji třeba za rok zopakovat, pro změnu na jiné přehradě.

                                                                                                          Jířa