Kanape, aneb proč si nevyzkoušet prvovýstup!?

Blahouš Kluc

Léto 2007

Zazvoním, přesně ve dvě a z okna na mě houkne Letoš, jeho úsměv chápu, jakože mě   rád vidí. Po chvíli je venku, ale nikam se nežene, to je mi divný. Za okamžik mi však prozradí, že čekáme na Párka, který měl přijít ve dvě, a že na mě úplně zapomněl.

            Po krátké čekačce přikvačí i Párek, s ním jsem ještě nelezl. Po zkušenostech s předsedou nadhodím, že bych dnes rád něco jednoduchého, s krásným výhledem a krátkým přístupem. Letoš mě okamžitě uklidní, že to bude podle mých představ.

            Že je vše naopak mě jasně dává najevo již jízda autem někam do kopců na Mostecko, konkrétněji na kopeček Kapucín. Po asi půlhodinovém trmácení jsme se dostali přes 20 cm hluboké listí do vnitra lesa, kde se před námi objevila skalní věž a několik menších masivů. Kluci se vysmáli mému křečovitému úsměvu a rychle skočili do sedáku. Celá oblast by měla být panenská, což pro mě znamenalo, že bych si mohl udělat můj první prvovýstup. Ale chuť mě přešla hned po první cestě, kterou jsem lezl za Letošem, ramenní spárou, kdy jsem se dostatečně poškrábal o kamenné krystalky  - Chomutovská 4+.

Po nějakém čase se ukázalo, že jde o celkem pestré lezení na neobroušené skále. Kluci kolem poskakovali jak mravenci a já se je snažil napodobit. Pak už zbývala pouze jedna strana, která odolala našemu náporu. Zde se nacházely tři logické cesty. Vedoucí zájezdu Letoš rozhodl, že každý sleze jednu.

Holt jsem musel do prsáku i já, obházet se matrošem a první můj prvovýstup mohl započít. Spárou se leze na vrchol, jde o jednoduchou cestu, kdy moje nezkušené oko bylo vyplašeno víc než by mělo. Po delší době jsem byl nakonec na vrcholu, kde jsem se snažil o svůj první štand a to pomocí obhození poměrně velkého kamene. Cesta se jmenuje Švindl - 3, kdy jsem chtěl jít spárou, ale to mi nějak nevyšlo, tak jsem dupl vedle a na mou předcházející otázku, jestli můžu tuto cestu nazvat, mi bylo rozchechtanou odpovědí ´´Švindl´´. Potil jsem se potil a už jsem slyšel nedočkavý řeči zezdola. S radostí jsem zvolal ´´Jistím´´. Spolulezčíci vyběhli nahoru a nestačili se divit, když viděli můj uzel, kterým jsem  zajistil štand. Se smíchem ho nazvali Blahoušův uzel, ale já se hájil, že je poctivý, přes osmičkový uzel ještě vůdcovský, s tím by nehnulo nic.

Pak následoval prvovýstup Letošův s názvem XL4 za 4 a to nejlepší pro Párka. Přes nesnadný převis do stěny a na vrchol, kterou vhodně nazval po přítomnosti roje komárů Komáří 4.

Na Kanape vede 15 cest a 1 přeskok obtížností 2 až 4+.

Kluci se ještě chvíli babrali u KANAPE a já se přemístil k malému masivku s názvem KŘESÍLKO, kde jsem si vysóloval pár jednoduchých cest. Zde bych vyzdvihl jednu cestu jménem Těžká cesta 7-, jejímž autorem je Mistr Letoš.   Tato cesta vede pravou částí údolní stěny, výše doprava ke hraně a na vrchol. Ani jsem si netroufl do ní nastoupit. Zde vzniklo 6 cest do obtížnosti 7-.

Tak jsem přeběhl k dalšímu masivku, který jsem důvěrně nazval NEOHROŽENÁ DANČA. Znaleckým okem mrknu na údolní zvrásněnou položenou stěnu, ta mohla být 12 m vysoká, zde dominovala spára. Tak hurá sólo do ní, vše probíhá bez problému až tak do 2 m pod vrcholem. Zde se vyskytly nesnáze, ale já se nevzdal, nakonec nic jiného mi nezbývalo, to by byl dobrý jumpíček. Hekal jsem jak v posilce, až se tomu Letoš od vedlejšímu masivu tlemil. Jen jsem si říkal, počkej až to polezeš. Netrvalo dlouho a už tu byl Letoš se svým superodhadem. Tu mojí cestu ohodnotil maximálně za 3, ale jen do chvíle, než byl dva metry pod vrcholem a hlásil něco o podceněných cestách. Když jsem přemýšlel o názvu cesty, tak se mi moc zalíbil návrh předsedy a to Dančina čárka 4. Na tomto masivu se nachází 3 cesty do obtížnosti 4+.

Když jsem se vyždímanej převlíkal, tak si mě ti dva spiklenci dobírali, že bychom mohli ještě oblézt další masívek, ale nestalo se tak, naštěstí :-). Každopádně jsem zas o krok dál v horolezeckém životě.                                                        Blahouš - Blahule - Kluc