Týden na Zbojnické chatě

Pavel Bohuněk

neděle 5.2. – pondělí 6.2.

Ve 21.00 nasedám v Klášterci na vlak směr Poprad. O půlnoci se v Praze přidává Jakub. Nadáváme na naše bágly. Já si nezapomněl přibalit plato gambáčů a krabici od bot plnou štrůdlu od babičky. Naštěstí jsme stačili vše zkonzumovat ve vlaku. Spíme skoro  až na hranice, tam nás otravují celníci. V Popradu jsme v 10.30. Přesedáme na električku do Starého Smokovce, pak lanovkou na Hrebienok a pěšky na Zbojandu. Cestou obdivujeme ledy a borce na nich. Sněhu je málo, jde se dobře. Akorát je docela kosa. Po třetí hodině jsme na chatě. Na teploměru zjišťujeme, že je -21⁰C.  Jsme tu úplně sami.

úterý 7.2.

Vstáváme v 6.00. Máme v plánu vylézt sněhový žlab na Slavkovsku Kopu. Počasí nic moc. Po snídani vyrážíme. Docela fouká a lehce sněží. Pod nástupem jsme docela rychle. Štanduji na začátku žlabu. Jakub natahuje první délku pod skalní kout. Do něj nalézám já. Ze začátku si říkám jaký je to pěkný lezení. Jenže pak přichází první lavinka. Sype se to přímo na mě asi minutu nepřetržitě. Uhýbám do leva do stěny. Tam je to dost hladký a jištění na nic. Ze shora se furt něco sype. Rozhoduji se pro ústup. Stejně kdybychom to přelezli, tak se budem hrabat po pás ve sněhu, navíc počasí je čím dál horší. Za pomoci frienda sestupuji zpět do žlabu.  Valíme dolů. Na chatu přicházíme za docela slušný vánice. To nám to zas pěkně začíná!

středa 8.2.

Stáváme zas v 6.00. Počasí super. Rozhodujeme se pro východní stěnu Východní Vysoké. Nástup nám trvá asi hodinu. U velkého šutru necháváme hůlky a oblékáme matroš. Po překonání sněhového svahu nacházíme nějaký řetěz. Štanduji u něj. Jakub natahuje délku přímo doprostřed sněhového pole. Pak přichází horor dnešního dne. Doprava ubíhající rampa se sklonem asi 45^o a na ní po pás prašanu. Dost obtížně se tím prohrabávám. Když chci zajistit musím odhrabat metr sněhu abych se dostal na skálu. Dokonce došlo i na skobu. Odměnou za tuhle námahu je krásný vzdušný štand za volný šutr. Pak následuje čistě skalní lezení tak za II-III. Cestou potkáváme jedinou skobu. Pokračujeme mixovým hřebenem. Když dolézáme na vrchol přichází parádní mlha, takže výhledy fakt nic moc. Dáváme čokoládu a čaj. Sestupujeme do Studeného sedla. Tam svazujeme obě padesátky dohromady a jistíme sestup žlabem. Jde to rychle. Za chvíli jsme dole. Na chatu přicházíme skoro za tmy. Svařák přišel vhod, stejně tak i výborná večeře. Naše první společná túra v Tatrách se povedla. Oba jsme spokojeni.

čtvrtek 9.2.

Na dnešek je plánován odpočinkový den a tak se vstáváním moc nepospícháme. Vyrážíme asi v půl devátý dolů na ledy. Lezeme Grossův led, ale jen 1. délku. Ke druhé je po pás sněhu. Pak děláme různý blbosti. Bouldrujeme, fotíme(se), sjíždíme svah po zadku, prostě si užíváme krásný den v horách.

pátek 10.2.

Vyrážíme kolem osmý za hezkého počasí. Chceme lézt skalní hřeben na Východní Slavkovskou věž. Podle průvodce za III. Nástup je příjemně krátký. Na hřeben nalézáme zleva po travnatých stupních. Navazujeme se jako na ledovec. První zakládá jištění, druhý ho vybírá. Když prvnímu dojde matroš tak se vyměníme a tak furt dokola. Cestou překonáváme pár trojkových míst. Hřeben je krásně vyfoukaný skoro bez sněhu. Vrcholový výšvih je za odměnu. Výhledy jsou super. Hluboko pod námi vidíme chatu. Opatrně ale rychle sestupujeme východním svahem. Před chatou nás vítá chatař. Pozoroval nás dalekohledem. Opět vynikající večeře a při svitu petrolejky a vůni svařáku si užíváme poslední večer ve Velké Studené dolině.

sobota 11.2.

Ráno balíme a mažeme dolů. Vlak nám jede až v půl šestý večer. Takže máme spoustu času. Večer napadlo dost sněhu, takže se docela brodíme. Dole potkáváme dvě holky v džínách. Chtějí na chatu. Vůbec jim to v tom sněhu nezávidím. Podnikáme ještě procházku na Zámkovského chatu, kde si dáváme čaj. Vracíme se přes Reinerovu chatu a po sáňkařské dráze do Smokovce. Pak električkou do Popradu. Na nádraží potkáváme naše kamarádky z Velké Studené doliny. Na chatu dorazily. Nudnou cestu vlakem netřeba popisovat.  Doma jsme v neděli ráno.

                                                                                                         Pavel Bohuněk