ŠKODIČOVA ZPOVĚĎ ANEB KOUZLA S ČÍSLY

Milan "Svinčo" Svinařík

Blíží se konec roku a s ním i čas bilancování. Ekonomové „přiohýbávají“ makroekonomické ukazatele, státníci mudrují nad volebními preferencemi, ženy přepočítávají nová kila a vrásky, muži přepočítávají své nemaželské děti, děti přepočítávají vánoční dárky, důchodci přepočítávají své nemoci a přeživší soukmenovce, prostě pro každého se něco najde, co mu uplynulý rok dal a co mu vzal. Bilancuje se slovně, písemně, závazně i nezávazně, soukromě i veřejně.  Bilancování má tedy mnoho témat a mnoho forem. Nicméně jedno je společné – čísla! Řeč čísel je stručná a výstižná. Ale domnívat se však, že čísla sama o sobě jsou vševyjadřující je naprostá bláhovost. Každá číselná bilance musí být opatřena i patřičným doprovodným komentářem, neboť rozmanitost světa je pouhými čísly nepostihnutelná.  

A právě „Škodičova zpověď“ je jednou takovou bilancí, kde se snoubí čísla s doprovodným textem a jejíž účelem je inventura sportovních úspěchů každého horoklubáka v uplynulém roce. Tato bilance ma prapůvod v totalitních dobách, kdy se přísně evidovalo kdo co kdy vylezl a na základě čehož funkcionáři přidělovali povolenky na zájezdy do velehor, výkonostní třídy a jiné brebendy. Ne všechno staré je blbé a tak se tento starý zvyk v našem Horoklubu zachoval s tím, že každý náš člen může ale nemusí na konci roku vyplnit formulář vtipně pojmenovaný „Škodičova zpověď“ a tím podstoupit riziko, že něco vyhraje, pokud jeho výkony budou vyčnívat nad jiné. Tak trošku jsme si od toho slibovali i rozdmýchání soutěžního ducha mezi našimi méně aktivními členy. Avšak nestalo se tak. Ba naopak, tendence je sestupná. Každý rok odevzdá Škodičovu zpověď méně a méně členů. Důvodů může být mnoho, ale dle mého soudu je hlavní příčinou nezájmu zejména nechuť k systematické evidenci vlastní lezecké aktivity, která nejspíše pramení z konzumního přístupu k lezení jako takovému.  A právě evidence lezecké aktivity (lezecký deník) je nutnou podmínkou pro vyplnění Škodičovi zpovědi. Není to ale zase tak složité. V podstatě si člen eviduje někam do notýsku počet vylezených cest a podle tabulek, které jsou k dispozici u vedení Horoklubu, si ke každé vylezené cestě v závislosti na její obtížnosti přiřadí určitý počet bodů. Na konci roku si vše sečte, roztřídí, vyplní a odevzdá. Kromě čísel se však do Škodičovy zpovědi uvádí i popis nejlepších výstupů na skalách, pískovcích a v horách, nejnavštěvovanější oblasti a také přehled jiných významných sportovních počinů. Škodičova zpověď díky tomu dává komplexní náhled na lezeckou aktivitu našich lezců a usnadňuje jejich vzájemné porovnání ve smyslu „nejaktivnější lezec“ a nikoliv „nejlepší lezec“. Pro zohlednění pozice nováčků se hodnotí též největší výkonostní vzestup právě u začínajích lezců. Takže šanci vyhrát má každý.

Ale „vyhrávat“ by asi neměl být hlavní motiv. Alespoň ne trvalý. Evidování, nebo chcete-li lezecký deník,  je databanka vzpomínek na cesty, kopce, lidi, na období lezecké prosperity i na období krizí. Dají se z něj intuitivně vyvodit příčiny vzestupů i poklesů výkonosti, které pramení nezřídka v osobním životě. Dá se říct, že je to „číselný obraz sebe sama“ který s léty nabírá na hodnotě. Pokud s ním tedy začnete, tak vydržte! Ta trocha statistiky stojí to za to a leckdy vás i pobaví. A když už budete v tom psaní, tak vyplňte i Škodičovu zpověď. Je to nejlepší způsob, jak o sobě a svých výkonech dát horoklubácké populaci vědět.

LdS