Julské Alpy

Milan "Kuťas" Kutílek

Zájezd z CK Loudatour 28.7. - 6.8.2006  autobusem. Vedoucí ing. Petr Mikota +420 603 828 377.

Ubytování po celou dobu pobytu bylo v chatě Koča na Gozdu ( 1.226m)ve čtyřlůžkovém pokoji se sprchou a WC. U chaty jsou dvě parkoviště, horní pro hosty, na spodním se dá v autě přespat. Chata je přímo u silnice z Krnskej Gory na sedlo Vršič, asi v polovině výšky trasy. Vedou od ní tři cesty. Neznačená dolů k chatě v Krnici.

Koča v Krnici stojí v lese. Je to základna pro výstupy na Razor, Škrlatici a Viš. K chatě vede z Krnskej Gory vozová cesta podél potoka. Na cestě z Koča v Krnici na chatu Koča na Gozdu je nově založený simbolický hřbitov. Je tam přístřešek s plnou zadní stěnou na kterou dávají jednotné mosazné štítky se jmény. Před přístřežkem je malý pomníček podobný tomu pod Triglavem. Skoba a v ní karabina. Odbočka ze silnice k symbolickému hřbitovu není značená. Koča na Gozdu na chatu Koča v Krnici a dál na chatu Koča na Gozdu je to asi 10 km, převýšení 450m. Nestojí to zato ani při špatném počasí.

Další cesta je značená na sedlo Vršič, ta začíná ze silnice asi 100m pod chatou. Třetí je také značená a je to výstup od severu na Prisojnik, hora s největším skalním oknem v Alpách. Začíná 50m ze silnice nad chatou.

Malá Mojstrovka 2.332m.Od chaty do sedla jsme jeli autobusem Nástup ze sedla Vršič 1.612m To   je 712 výškových metrů, délka cesty 6 km, průvodcovský čas 3,5 hodiny. Krátký nástup z Vršiče do sedla Vratce vede kosodřevinou a sutí po dobře značené cestě. Cesta dále pokračuje doleva na Z a po cca 500 m přicházíme pod nástup na jištěnou cestu. Klettersteig je dílem Ivana Vertelja-Hanzy po něm je i pojmenován jako Hanzova pot. Cesta není nijak technickynáročná. Kleteršteig je tažen málo zřetelným komínem s velkými policemi. V technicky jednoduchých místech není ocelové lano (asi 3 místa). Zajištěná cesta v ½ výstupu na M. Mojstrovnku končí a přichází úsek skalním terénem, objektivně bezpečný bez jištění. Celá klettersteigová cesta je dlouhá cca. 300 výškových metrů. Cesta není těžká, ale v případě bouřky není kam vytraverzovat. Ve vrcholové partii je možné se pohybovat všemi směry, ale krýt se před nepříznivým počasím není kde.

Sestup:   Z vrcholu sestupujeme hřebenem Grebenec až na sedlo Vršič nepříjemnou sutí.

Časový harmonogram: Vršič – Vratce – nástup na jištenou cestu – Vrchol 2-3 hod.. Vrchol – Grebenec – sedlo Vršič 2 hod. Celkem 4 – 5 hod.

Montaš 2.753m.

Výstup ze Sella Nevea z italské strany. Sella Nevea  je jediné horské středisko na italské straně Julských Alp. Nástup je příliš dlouhý. Na Almy Pecol ( 1.519m) Sem vede asfaltová silnička dlouhá 6 km. Nemusí se jít pěšky, autem se může až na její konec. Pak 20 minut k chatě Rifugio Brazza (1.660m). Od chaty vedou dvě značené cesty. První mírně stoupá po loukách na sever pod Montaš, druhá vede hned od chaty vzhůru v nekonečných serpentinách na Cima de Terrarossa 2.420m. Z vrcholu je stejný rozhled jako z Montaše. Chodecký terén až na vrchol, vhodné při nejistém počasí. Cesta  na Montaš z jižní strany je známá jako cesta přes žebřík. Ten je z ocelových lan a je 60m dlouhý. Jiné technické pomůcky tam nejsou. Pod a nad žebříkem je velké nebezpečí pádu kamenů.

Sestup: Stejnou cestou jako výstup.

Časový harmonogram: Od Rif. Brazza na Montaž a zpět 6 hodin. na Cima de Terrarossa 4 hodiny.

Prisojnik 2.547m.

Na Pristojnik přes Okno se chodí ze sedla Vršič, nebo od chaty Poštarski dom, která stojí asi 10 minut chůze nad sedlem. Po značené cestě dolů do kotle a dál k nástupu ne kletrštajg. Ten začíná strmými stupni. Za nimi následuje lehčí terén po skalních lávkách a suti, pak skrz dva zajištěné komíny. Přijde nejtěžší místo, šikmý zářez, který se překonává plazením. Za ním opět přes skalní bloky pod známé Okno. Tím se prochází zprava do leva. Za ním vyjdeme na západní hřeben, který sledujeme až k vrcholu. Z něho je možné pokračovat dál po lávkách dál na východ ( v sestupu) k Oknu 2. Od něho sestupujeme na jižní svahy Pristojniku. Po suti a žlaby dojdeme k prameni řeky Mlinarica. Odtud bezstarostně po loukách a modřínovým lesem zpátky k chatě Poštarski dom. Celkem 8 hodin lezení a pochodu. 923 výškových metrů. Ale pozor! Z lesa se zpátky na sedlo Vršič stoupá 250 výškových metrů.

Další možnost nástupu na "Okno" je od chaty Erjavčeva Koča. Ta je také u silnice z Krnskej Gory na Vršič, asi 50 výškových metrů pod sedlem. U chaty je možnost parkovat. Od chaty po lesní cestě směr Prisojnik asi 200 metrů. Pak začíná značený chodník po kterém se dá dojít k nástupu, nebo pokračovat dál na tak zvanou Soví hlavu, kde je křižovatka cest.

Sestup: Nejjednodušší sestup z vrcholu je zpět k oknu a pak jihozápadním hřebenem na cestu která jde jižním svahem Prisojniku zpět na sedlo Vršič. Nad Oknem a pod ním jsou krátké úseky zajištěné ocelovými lany.

Časový harmonogram: Ze sedla Vršič na vrchol a zpět 6 hodin. Dlouhý vrcholový hřeben.

Razor 2.601m.

Ze sedla Vršič po cestě č.1 napříč sutí pod západními stěnami Prisojniku po značené cestě. Dojdeme k rozcestníku. Na tabulkách je cesta JZ hřebenem na Prisojnik, jubilejní cesta č.1 a cesta dolů k pramenu Mlynarice a na Razor. Od Mlynarice po chaoticky položených skalách na severní straně Razoru  místy po ocelových lanech až do sedla Preval, mezi vrcholy Planja a Razor. Odsud lehce jižním hřebenem a v závěru lehkým žlábkem na vrchol. Sestup a návrat stejnou cestou. Celkem 6 hodin. Od pramene Mlynarice na vrchol 600 výškových metrů.

Časový harmonogram: Ze sedla Vršič na vrchol a zpět 10-12hodin.

Mangrt  2.679m.

 Z italské strany se chodí od jezer jezer Laghi di Fusine ( 1.010m ). Národní park, táboření zakázáno. Parkoviště u horního jezera. Odtud kolem stánku k bivaku Nogara a dále na vrchol slovinskou cestou. Sestup lehčí italskou cestou k bivaku Nogara ( 1.850m ) a zpět k jezeru. Čisté převýšení Slovinské cesty je 680m. Nahoru 2,5 hodiny, dolů 2 hodiny.

 Popis Slovinské cesty: Od jezera Fusine 1.010m, cestou č. 513, pak 517A, dál 517 k bivaku Nogara 1.850m. Cestou Via Italiana na státní hranici, 2.273m. Sem 3 hodiny. Ze sedla Predil po staré vojenské cestě na její nejvyšší bod do blízkosti štrbiny Forcela di Lavina. Tady začíná značená cesta směrem na východ a prudce stoupá vzhůru po suti, kde se cesta rozděluje. Doprava odbočuje Slovinská cesta, doleva do horní části italské cesty. Slovinská cesta traverzuje suťovým polem spodní část stěny. Narazíme na jištění, po něm nahoru, do velkého suťového žlabu. Úsek není zajištěn vcelku, je ale dobře značený a není těžký. Na konci žlabu se musí věnovat zvýšená pozornost značení, které tady překračuje málo zřetelný pilíř. Za ním již lehce na vrchol. Čisté převýšení Slovinské cesty je 680m. a je třeba počítat tak 2,5 - 3 hodiny.

V případě nejistého počasí se dá jít od bivaku Nogara pod deštníkem na Travnik 2.204m.

Druhý nejvíc chozený kletrštajg je na Ponza Grande ( Vysoka Ponza) 2.230m. Vychází se od jezera ze stejného místa, pak cestou č.512 na chatu Rifugio Zacchi (1.380m). Chata je momentálně zavřená, probíhá rekonstrukce.

Čas potřebný na výstup a sestup k jezeru je 10 až 12 hodin.

Sestup: Z Mangrtu , jeho vrcholu krátce na východ a širokým žlabem dolů na viditelnou stezku, která nás povede z východního hřebene na severní stranu. Po ní půjdeme suťovými poli a zajištěnými skalními stupni zpátky na místo, kde se rozdělují cesty. Odtud stejně jako nahoru, dolů k silničce.

Můj celkový dojem z doliny a jezer - už tam nemusím. 

Na závěr příhoda z chaty Rifugio Brazza pod Montašem. Zastihla nás tam bouřka a během ní došla do chaty mladá dvojice, hoch a děvče, Italové. Měli dobré vybavení, přesto byli úplně promočení, drkotali zubama. Chatařka je vzala do kuchyňky, tam se svlékli, usušili, oblečení dali do ruksaku. Pak jim chatařka půjčila dvě houně, do kterých se zabalili a tak sestupovali dolů do Sella Nevea k autu. Řekla jim, ať houně nechají v Sella Nevea na základně finanční stráže, že si je tam příležitostně vyzvedne. Paní ani nenapadlo tahat na ně hned při příchodu lístek a tužku, jak je zvykem u nás.

 Zato se "vyznamenal" vedoucí zájezdu, který neviděl, co se děje na obloze, protože od 1.850metrů byly hory v mracích a hnal jednu skupinu za každou cenu na Montaš. Samozřejmě je nahoře chytla bouřka a dvě ženský to mohly odnést. Dostaly výbojem blesku, ale byl to postranní výboj už zesláblý, který stékal po skále. Stačilo málo a byl malér, pro nás ostatní práce do rána. Vedoucí je vysokoškolsky vzdělaný a má osvědčení horského průvodce. Měl samozřejmě připomínky k našemu vybavení, protože jsme neměli sedáky, prsní úvazky, smyčky s lanovými brzdami oni speciální karabiny pro kletrštajgy. Musel jsem mu odpovědět, že na reklamy ani připomínky lidí, které to živí, nereaguji. Místo specielní karabiny pro kletrštajg, která údajně nepraskne, když dostane boční náraz, stačí přece vzít starou ocelovou karabinu na 6 tun.