Dolomity s mládeží

Jířa Šťastný

4. – 13.8.2006

Již od roku 2000 pořádáme letní horolezecká soustředění pro mládež v okolí italského města Cortina d´Ampezzo.  Jelikož už v Horoklubu zajišťujeme výcvik mládeže ve dvou kroužcích (jeden v Kadani a druhý v Chomutově), bylo tentokrát zájemců dost.  Počítali jsme s účastí deseti dětí a čtyř instruktorů, ale vzhledem k úrazu jednoho instruktora a jedné účastnice nás nakonec odjíždí dvanáct.  Z instruktorů to jsou Bohouš Dvořák, Honza Jansa a  já (Jířa Šťastný), z kroužku mládeže v Chomutově to jsou Honza Unger, Jana Šafrová, Lucka Lamparová a Týna Švambergová, z kroužku mládeže v Kadani jedou Zdeněk Palkoska, Pepa Černý,  Dan Koller, Kuba Michalitschke a Standa Koza.  Já s Bohoušem jedeme svými auty, Honza Jansa řídí půjčený VW Transporter.  Všechna auta jsou dokonale zaplněna lidmi a potřebným vybavením.

Vyrážíme podle plánu v pátek večer a s několika přestávkami přijíždíme v sobotu ráno do Cortiny.  Po krátké prohlídce města stavíme stany v kempu a přemýšlíme, co bychom mohli ještě dnes stihnout.  Nakonec se dělíme na dvě skupiny, Honza Jansa jede s jednou skupinou lézt do sportovní oblasti Val Rienze, já s Bohoušem a zbytkem osazenstva jdeme na pěší výlet k vodopádům.  Jelikož před nedávnem dost pršelo, jsou vodopády tentokrát opravdu parádní.  Večer se všichni scházíme v kempu a přemýšlíme, co podnikneme zítra, protože předpověď počasí na celý týden není příliš příznivá.  Ale zítra to ještě má být docela slušné a tak se rozhodujeme pro lezení.

Já jedu s Luckou a Janou do sedla Falzarego, odkud je to kousek na nástup Jižní hrany na Torre Piccola di Falzarego.  Ačkoliv má tento vrchol nadmořskou výšku 2500 m, cesta není příliš dlouhá ani těžká - prostě ideální pro seznámení s horským lezením.  Holky mají sice trochu problémy v klíčových místech, ale nakonec vše zvládají a v poledne stojíme společně na vrcholu.  Honza Jansa s Pepou a Zdeňkem lezou na Cinque Torre vícedélkové cesty Via delle Guide a Via Miriam.  Bohouš byl s Kubou, Danem a Týnou na ferratě Vandelli na Sorapisu.

V pondělí vyrážím s Pepou, Zdeňkem a Kubou do sportovní oblasti Landro, kde lezeme několik lehčích a pak i pár těžších cest.  Honza Jansa s Honzou a Standou chtěli zkusit vylézt na Puntu Fiammes, ale protože netrefili nástup, tak musí několik délek slanit a vrátit se zpět.  Bohouš šel s holkama ferratu Streubel na Col Rosa.  Zítra má být jediný slušný den a tak plánujeme delší výstupy.

Vstáváme brzy, protože cesty na Puntu Fiammes mají přes 400 m a vrchol má nadmořskou výšku 2 240 m.  Já chci jít s Honzou a Standou cestu Fiammes kante 5, Honza Jansa s Kubou a Zdeňkem cestu Via Comune 4+.  Nástup je stejný, takže jdeme z kempu všichni společně.  V průběhu výstupu na sebe vidíme a můžeme kontrolovat, kdo je jak rychlý.  Honza je nakonec na vrcholu první a musí na nás chvíli čekat.  Opět společně sestupujeme dolů ferratou.  Bohouš byl dnes s Danem a Pepou na ferratě Tomasseli na vrcholu Fannys Sud.

Dnes vyrážíme skoro všichni na Cinque Torre, já lezu s Honzou, Standou, Pepou, Danem a Týnou  krátké cesty, Honza Jansa jde s Janou a Luckou n vícedélkovou cestu na Torre Barancio. Odpoledne nás ale vyhání déšť.  Bohouš byl s Kubou a Zdeňkem na ferratě na Toblinger Knoten.  Večer stále ještě prší a podle předpovědi to nemá být o mnoho lepší a tak se rozhodujeme, že se ráno přesuneme do Arca, což je lezecká oblast více na jihu.

Aspoň že už přestalo pršet, můžeme v klidu sbalit stany a zahájit přesun.  V Arcu je výrazně tepleji, což všechny potěšilo.  Stavění stanů je tedy mnohem příjemnější.  V noci ale opět prší.

Je pátek, poslední den zájezdu a ráno je dost zataženo.  Nakonec se to ale trhá a tak můžeme jet lézt na sluneční plotny.  Já jdu s Honzou a Standou cestu Via Luna 85.  Je to 500 m plotnového lezení, nejtěžší délka je za 6b.  Honza Jansa chtěl jít s Danem a Kubou cestu Via Similaun, ale netrefili nástup a prvních pár délek si výrazně ztížili.  Bohouš jistil zbytek lidí na prvních délkách našich cest.  Večer se všichni scházíme v Pizzerie, kde máme čas zhodnotit celou akci.  Ačkoliv nám počasí tentokrát moc nepřálo, přesto si všichni stihli vylézt alespoň nějakou vícedélkovou cestu a vyzkoušet si tak horský styl lezení.

Ráno je opět zataženo, balíme stany, jedeme do Arca, kde si dáváme výbornou zmrzlinu, kupujeme suvenýry a v poledne vyrážíme zpátky k domovu.  Kolem půlnoci vykládáme vybavení v klubovně a rozvážíme mládež domů.

Snad bude příští rok počasí přívětivější.

Ahoj Jířa