Zimní Glockner v létě

Pavel Bohuněk

Po několika odložených akcích (samozřejmě kvůli počasí) se s Jakubem rozhodujeme, že pojedeme někam sami. Jenže kam? Jako první mě napadá Pallavicciny, který mi letos dvakrát nevyšel (zase počasí). Je skoro půlka srpna. Podmínky ve stěně budou už asi nic moc. Tak volíme Studlgrad od jihu, ale spokojíme se i s normálou. Jakub kupuje v Praze jízdenky a o týden později už sedíme v autobuse směr Salzburg. Cestu nám zpříjemňuje mladá paní, která si jede odpočinout od manžela za milencem do Rakouska. V Salzburgu jsme v jedenáct v noci. Vlak do Brucku nám jede až v šest ráno. Takže bivak na nádraží během něhož si vyměňujeme boty (super obchod). Nakonec to docela uteklo a pomocí vlaku a autobusu se přesouváme na France Josefa, kde jsme ve dvanáct. Prodíráme se davem turistů na Hoffmanku. Máme v plánu ještě dnes dojít na chatu Arcivévody Jana. Podle průvodce to je pět hodin, takže by jsme to měli stihnout. Počasí je zatím dobrý a tak vyrážíme na ledovec. Raději se navazujeme a ledovec doslova přebíháme. Pak následuje infarktové suťovisko a rozlámané skály. Cestu nám občas zpříjemní feratka nebo dvojkový výšvih. S těma krysama na zádech je to docela otročina. Na horním ledovci se opět navazujeme. Ve sněhu nám to jde docela rychle. Náš postup zpomalí až ledový svah. Počasí se zhoršuje. Začíná sněžit. Viditelnost je čím dál horší, vítr sílí. Jdeme stále dál, ale nevíme kam. Vítr zahladil všechny stopy. Postupuje nahoru ke skalám, kde by podle mapy měla být chata. Dolézáme na hřeben. To už ale zuří pěkná vánice. Zkoušíme ještě jeden zoufalí pokus nalézt chatu, ale je to beznadějné. V tom větru je těžké se udržet na nohou. Vracíme se kousek zpátky. Jakub našel místo pro bivak za takovým velkým šutrem. Vytahujeme žďárák pro dva a zalézáme. Spacáky nám téměř okamžitě zvlhly. Jsme celý omrzlý. Naštěstí máme dobrý oblečení. Noc v bivaku je nekonečná. Vítr vydává neuvěřitelný hukot. Je to jakoby na nás dělalo nálety proudové letadlo. Pár čtverečních metrů nylonu nás neustále fackuje do obličeje. Je to docela na zblbnutí. Neustále nás zavaluje sníh. Prostor ve žďáráku se nám pořád zmenšuje. Spát nemůžeme, protože by nás to zasypalo. Jakubovy se podařilo na chvíli usnout. Nemůže vyndat nohy. Pomáhám mu.  Musíme často vylézat a posouvat žďárák. Uvnitř je docela teplo i bez spacáku. V jednu chvíli jsem se podíval na Jakuba. Z čelovky mu vysely pěkný rampouchy. Škoda že jsem neměl foťák po ruce. Doufáme, že ráno se to trochu uklidní. Jenže je to snad ještě horší. Nechaly jsme všechny věci před bivakáčem a všechny nám zapadaly sněhem. Ráno vyhrabáváme vše kromě mých maček Chvíli se je pokoušíme hledat, ale nemá to cenu. Přes noc napadlo tak metr a půl sněhu. Ten velký kámen už není vůbec vidět. Balíme a navazujeme se. V tom bivaku mi docela omrzli prsty. Nemůžu s nima hýbat. Jakub mi pomáhá s navázáním. Začínáme sestupovat. Jdeme na celou délku lana.. Já jdu bez maček první. Viditelnost je tak na tři metry, takže jdeme po paměti. Brodíme se hlubokým sněhem. Najednou ztrácím pevnou zem pod nohama a propadávám se do trhliny. Naštěstí jsem se zasekl batohem. Snažím se vyškrábat ven, ale jde to blbě. Nakonec se mi to daří. Jakub si toho ani nevšiml. Pokračujeme dál. Počasí se zlepšuje. Ledovec slézáme docela rychle. Po skalách  to taky odsejpá. Ale i tak jsme docela vyřízení. Pořád na něco nadáváme. Hlavně na ty krysy na zádech, taky jsme byli zpocení jak medvědi a k tomu ještě zmrzlí jak sobolí hovna. Navíc jsme byli hladoví jako vlci. Ve dvě hodiny jsme se doplazily na Hoffmanku. Je zavřeno, ale je tam winterraum. Sušíme, vaříme, odpočíváme. Jakub toho asi ještě nemá dost a jde se podívat na France Josefa. U informací viselo upozornění, že v noci na Glockneru napadlo 1,5m sněhu, bylo -15^oC a vítr 80km/h. Prostě ideální podmínky pro bivak. Večer usínáme s pocitem radosti, že jsme přežily a ani nám nevadí že jsme nebyly na vrcholu. Ráno si dovolujeme komfort a spíme do desíti. Ve tři odjíždíme do Zell am See. Tam do jedné do rána sedíme v parku a popíjíme víno. Pak jdeme hledat bivak. Jakub si chce zalézt do bedny na štěrk. Snažím se mu to rozmluvit. Nakonec zaléháme vedle. Já bez spacáku, protože ten péřák nějak neuschl. Ráno na autobus a hurá domů. 

A zase o jednu zkušenost víc.                                                            Zdar Pavel Bohuněk