Sperlonga 2004/2005

Jiří Šťastný

            Jelikož před vánocemi na horách sněhu moc není, měníme tedy plán a na místo vánoc na horách se začínám poohlížet po nějakém lezení v teple.  Do Španělska to na týden nemá smysl a ve Finale bude zima.  Nakonec padá volba na oblast Sperlonga, kterou jeden starý článek v časopisu líčí jako „Římský lezecký ráj“. Předpověď počasí pro Řím je na první čtyři dny slabší, ale na zbytek týdne už slibuje 17°C ve stínu, což mi připadá super.  Ještě sehnat nějaké lidi do auta a 25.12.2004 odpoledne můžeme vyrazit.  V Německu najíždíme na dálnici a na jeden zátah jedeme až do Říma.  Tady jsme ráno před osmou a jelikož počasí není nic moc, tak se jedeme podívat na Koloseum.  Když už máme kultury dost, opět sedáme do auta, vracíme se zpátky na dálnici a pokračujeme až na sjezd do Gaety.  Sperlonga nás vítá pošmourným počasím a teplotou nic moc.

Jdeme tedy sehnat nějaké informace do místního lezeckého centra, kterým je hospoda Da Guido.  Zde zjišťujeme, že průvodce na zdejší oblast jsou již zřejmě vyprodány, protože tu prodávají pouze jejich ČB kopie. Ještě že jsme si ho okopírovali už v Čechách.  Ptáme se na možnost postavení stanů za hospodou, ale o tom nechce pan majitel vůbec slyšet.  Ještě prý kdybychom spali v autě, tak to by mu nevadilo.  Nakonec nám doporučuje pronajmout si apartmán u jeho kamaráda Alfreda.  Za 10 Euro na osobu a noc nám to přijde docela slušné, protože představa, že od půl páté večer je tma a my sedíme někde ve stanu, nás vůbec neláká.  A teplá sprcha také není občas k zahození.  Vybalujeme věci z auta, obsazujeme každý nějakou postel a regál v lednici a před setměním ještě jedeme na průzkum jeskyně, která má být nedaleko.  Auto necháváme na parkovišti u silnice a jdeme po schodech na pláž.  Odtud je to do jeskyně už kousek.  Překvapuje nás, kolik je tu lidí.  Podle průvodce hledáme nějaké lehčí cesty, ale těch tu moc není.  Za to tu nějaký místní bousek zkouší 8c⁺, docela mu to jde.  Pěkně se na to kouká.  Za chvíli už nás bolí za krkem a tak se jdeme podívat na druhý sektor, který je přímo u pláže.  Tady už jsou i lehčí cesty, ale nesmí pršet.  Vracíme se zpátky do apartmánu a po večeři poměrně brzy uleháme, znaveni nočním přesunem z ČR.

            Další den je opět zataženo, ale neprší a tak  jdeme lézt na pláž.  Rozlézáme se na pětkách a na 6a-čkách si zvykáme na místní vápenec.  Na večer se ještě vracíme dorazit do jeskyně, kde dává Jarda tři 6b.  Opět je tady celkem plno a lehké cesty jsou prakticky pořád obsazené.  Při čekání na uvolnění vybraných cest pozorujeme, jak lezou zdejší ženské 8a⁺.  Docela nářez.  Na to, že podle předpovědi mělo dneska celý den pršet, to docela šlo.

            Za to v úterý je to s počasím mizerné.  Je opět zataženo a navíc poprchává. Nasedáme do auta a podél pobřeží míříme k Neapoli.  Ačkoliv je Vesuv zdejší dominantou, značení cesty tomu neodpovídá.  Úzkými uličkami se proplétáme pod vlastní kopec a pak už vytrvale stoupáme nahoru.  V posledním úseku padá déšť se sněhem a na silnici je břečka.  Přijíždíme na velké parkoviště, asi 150 výškových metrů pod vrcholem.  Tady je vstup do národního parku. Nahoře je pěkná mlha, o výhledu na Pompeje si můžeme nechat akorát zdát.  Děláme tedy vrcholové foto a za chvíli se vracíme zpět k autu.  Mraky se začínají trhat a občas vysvitne i slunce.  Ale zpátky na vrchol už se nám nechce.  Sjíždíme do Neapole a plánujeme, že si někde dáme pizzu.  Asi hodinu procházíme město, ale žádnou sympatickou pizzerii nemůžeme najít. Začínám chápat smysl výroku „Uvidět Neapol a zemřít“.  Znechuceně se vracíme k autu a jedeme zpátky do Sperlongy.  Večer obcházíme místní pizzerie, ve kterých mají pouze těstoviny.  Prý není sezóna.

            Počasí po ránu vypadá nadějně, neprší a dokonce občas vysvitne i slunce.  Jdeme tedy prozkoumat lezení v hlavní oblasti Sperlongy.  Od baráku to je asi 15 min pěšky.  Postupně navštěvujeme několik sektorů, ve kterých lezeme až do večera.  Není sice kdoví jaké vedro, ale lézt se dá a to je důležité.  Před setměním opět usedáme do auta a vyrážíme do Gaety, kde si konečně hodláme dát tu pizzu.  Parkujeme na náměstí a pěšky procházíme úzkými uličkami a hledáme nějakou pěknou pizzerii.  Nakonec nacházíme přesně to, co jsme hledali.  Stylová pizzerie s klasickou pecí na dřevo a paní vrchní dokonce mluví anglicky.  Usedáme, objednáváme pizzu a láhev vína a čekáme, až bude mít pec tu správnou teplotu.  Pak už si můžeme v klidu vychutnat tu pravou italskou pohodu. 

            Ve čtvrtek nás konečně budí slunce a totální azuro.  Vyndáváme kraťasy a sandály a vyrážíme do skal.  Dáváme si delší cesty v sektoru E a jako hadi se vyhříváme na slunci.  Takhle má vypadat počasí v prosinci – na slunci je přes 30°C.  Jarda Zetek už to v poledne nemůže vydržet a jde se vykoupat do moře.  Podle toho, jak je rychle venku, ale moc teplé není. Lezeme až do večera a na závěr se ještě jdeme podívat na západ slunce.  Tak takhle jsem si tu Itálii představoval.

            A máme mu tu Silvestra.  Obloha je opět jako vymetená a tak hurá do skal.  Začínáme v sektoru A, ale v poledne už ukazuje teploměr na slunci 40°C a ruce se tak potí, že se jdeme raději zchladit na pláž.  Jarda Ďurkovský mě přemlouvá, ať se jdeme vykoupat a kupodivu se mu to po chvíli daří.  Teplá voda tedy vypadá jinak.  Po oschnutí se vracíme zpět do skal, kde pokračujeme v lezení až do večera.  Cestou zpátky potkáváme nějakou místní paní, která si po vystoupení z auta obléká kožich, rukavice a čepici.  Nechápavě na nás kouká, když kolem ní procházíme v kraťasech a tričkách.  V místním krámku nakupujeme víno a na baráku slavíme.  O půlnoci je venku docela živo, spousta rachejtlí létá vzduchem a lidi jsou celkem veselí.  Přejeme si hodně úspěchů do nového roku a pak už jdeme raději spát, protože zítra nás opět čeká noční přesun domů.

            Do nového roku nás opět vítá krásný slunečný den.  Rozhodujeme se, že dopoledne ještě strávíme lezením na skalách na pláži u jeskyně.  Odpoledne se vracíme zpět na barák, balíme věci a ve 14.00 hod odjíždíme ze Sperlongy.  Po 16-ti hodinách jízdy jsme zase doma. 

            Co dodat, bylo to fajn završení letošní lezecké sezóny a prima vzpomínka na léto.  Tak zase někdy příště.  Ahoj

                                               Jířa

Termín:             25.12.2004 – 2.1.2005

Účastníci:         Jířa, Maruška, Pivetka, Jarda Ďurkovský a Jarda Zetek