Směr SFINGY pod Měděncem..

Bohouš Dvořák

22. - 23. října 2005

            Nic nového.Každoroční akce HK. Ale vždy trochu jinak a s jinými lidmi. Nácvik trekingového pochodu s přespáním na Sfingách a doprovodnými akcemi. Zkuste si. Dospěláci. Protože treking je samostatný pochod krajinou se vším potřebným na zádech. Čtyři kluci (13-14let) vyrazili se mnou a bágly na zádech již z Kadaně. Další čtyři to vzdali, to když se dozvěděli že trasa Kadaň – Sfingy má 20-22km a do kopce. Ale jako vždy, sychruju se, a tak nahoře bylo přítomno auto se stany, rezervním teplým oblečením, spacákem, vařiči, jídlem apd. Ale kluci to zvládli, jídla měli dost, jen s jejich pubertou jsem měl občas „diskusi“. Ale učí se. Tak třeba jak se obout a obléci. Ti „loňští“ již předváděli pohorky i dobré kalhoty, než třeba začínající David v polokeckách. Honza se blýskl i vařičem. Ostatní postavili stany(z HK), do nich karimatky(z HK), použili vařiče(z HK). Používají a vidí co je dobré a jak by to mělo vypadat, aby to bylo k něčemu a ne k ničemu. Postavit stany a pak vařit se vždy vyplatí. Neboť černé kumulonimby i s hutným lijákem nás zahnaly i s polévkou u huby „pod střechu“. Naštěstí hodinka deště tomu nahoře na zastrašování stačila, a tak jsem mohl navečer klukům vrazit do ruky mašinku GPS(kdo by nevěděl tak globální polohovací systém – satelitní navigace). S buzolou již nacvičovali v tělocvičně, a dobře. Tak teď jinak. V okolí několika set metrů po stráních a loukách jsem jim rozhodil, ukryl, několik čokolád. A zaznamenal jejich pozice v GPS. Kluci s mašinkou v ruce postupně každý svou, jednu po druhé nacházeli. Ta nejrizikovější byla pod drnem uprostřed louky se stádem krav, našla se aniž přišel kdokoli k úhoně. V říjnu se stmívá brzy. Ale rozdělat oheň z mokrého smrkového . .  umíme, sekyrka s pilkou v autě je také dobrý doplněk. A tak buřty nad táborákem jen syčely. Ze tmy „vylezly“ hvězdy, asi jsme byli hodní, noc byla teplá a v pohodě. Připomenu, že min.rok jsme zapadali sněhem,bylo ho po kotníky. Voda zde není, vaky řečené Dromedár pak přijdou velice k užitku. Je po snídani a po výuce čistoty a pořádku pubertálního osazenstva(ještě nemám ve výbavě HK bič), tak jak to chápeme při stanování a pobytu v lese my staří s konzervativními zvyklostmi. Ale kluci se učí, většinou zjistí, že u nás v HK a Horoklubu jinak nepřežijí. Bylo dobré ráno, tak mne ještě ti mí hadi ukecali k akci „nácvik slaňování“. Dospělák řekne „no sranda“. Kluci se učí v tělocvičně tak, jak to má být, aby jejich kosti přežily. Se sebejištěním a tak, aby jim nic, ani osma neupadla ze skály dolů. Dva z nich ještě nikdy „nevystrčili zadek do luftu“ pod skalou. V tělocvičně měli lano shora a jen 8m. Tady jsem si je kontroloval( a sychroval zdola), ale nad „díru“ vylézali sami. Poprvé. To pracuje psýcha. A ještě ode mne „schytávali“. Poučení i pro jiné. Přišel první, zapomněl, co se učil a vzal osmu(samotnou) do jedné packy, lano do druhé, nikdo mu nepomáhal a tak to lano bylo najednou těžké urvat a prostrčit osmou. Říkám, co když ti ta osma takhle upadne? Učili jsme se to jednodušeji a bezpečněji. Přicvakl se a jel dolů. Přišel druhý, to samé. Třetí to dotáhl do konce, osma mu upadla a zapadla hluboko do prstové spáry. Říkám sarkasticky, zřejmě máš dost peněz. Netěšte se už tam není, jeden starej „a šikovnej“ ji dokázal vyháčkovat. Sebejistící prusík. Bez toho u mne nesmí ni krok, a uznávám jenom tzv.Francouzský a i ten se dá zprznit. Nebudu říkat kdo, do něj použil i uzel, no bodejť by mu držel, padal by až na zem. A další obráceně, jak se bál, tak udělal o závit víc, moc jej utáhl, zůstal viset vprostřed stěny „bezmocen“ na utaženém uzlu. Tak to jsou zkušenosti. 20km krásným podzimním lesem již pak bylo jen příjemným zážitkem, alespoň pro mne. Pěšmo s použitím teleskopických hůlek(HK), to byste se divili, co všechno se s nima dá udělat.

                                                                       za HK   Bohouš