Průšvih Leonardo

Broněk Bandas

Lezení mně mimo dobrých přátel přineslo také řadu neopakovatelných zážitků. Někteří moji spolulezci neobvyklé situace přímo přitahují a tak vznikl miniseriál článků pod názvem Letošení. Mohlo by se tedy zdát, že pouze předseda Horoklubu vyřízl zářezy do pažby mého koltu, ale není to tak. Zatím co zpozdilý západní svět svízelně tvořil plán výměny zkušeností mezi příslušníky různých národů pod názvem Projekt Leonardo, v Horoklubu už dávno tohle předávání zkušeností zavedl malý, velký muž Leonardo da Svinchi pod výstižným názvem Průšvih Leonardo. V dubnu jsem se do tohoto projektu zapojil i já.

Je to tak. Proč to neříct. I Svinčo patří k mým oblíbeným spolulezcům a o zážitky s ním není nouze. Však se taky pravidelně umisťuje na čelných místech v klubové rubrice „Z chorých mozků“.  A protože po operaci ruky nemůžu lézt, s povděkem jsem přijal jeho pozvání do Lokte nad Ohří na koncert výborné hudební skupiny Obelix. V pátek hudební lahůdka a v sobotu Svatošské skály! Nadšeně jsem nabídku přijal. Možná jsem si to měl rozmyslet.

Základní tábor jsme rozbili na Feryho hájence. Pak přišla orientace v terénu, příprava spaní a přesun na focení hradu v zapadajícím slunci, ale všechno rychle, abychom nepropásli začátek akce. Naštěstí se trochu protáhly přípravy předskokanů, kapely Fallen Angels a tak jsme ještě v klidu poklábosili s Mekym a pak to začalo! Metalové peklo! Hlava mně rezonovala tak, že mi po pleši přebíhaly mexické vlny. Meky zkušeně vytáhl z kapsy krabičku s ucpávkama do uší, ale odmítl jsem, abych si nepopudil jediného evidentně nadšeného tanečníka. Navíc  reproduktorové skříně velikosti lednice i s mrazákem byly ode mě nejmíň metr daleko. Někteří diváci se nerušeně bavili, ale já už neslyšel Mekyho ani o přestávkách. Nepomohly ani chomáče vaty které jsem si vytrhal zpod dlahy a potajmu nacpal do uší. Naštěstí předskokani i přes početné žádosti publika o přídavek skončili a přišla tolik očekávaná lahůdka.

Obelix spustil, ale mně pískalo v uších tak silně, že jsem požádal Milana o klíče od hájovny. Tvářil se nechápavě. Naopak. Naznačoval, že takovou hudební laskominu si nemůžu nechat ujít. Všude kolem nás tančily mladé fanynky skupiny. Právě jsem Svinču řečí hluchoněmých důrazně žádal o vydání klíče a on zase  obracel oči v sloup nad mojí nekulturností, když se jedné z těch nadšených fanynek  při tom poskakování nějak zadrhlo  pivo v krku a ona ho se zvukovým doprovodem podobným frkání koně přesně umístila na mojí hlavu. Mexickou vlnu na mé pleši vystřídala naběhlá žíla. „Promiň, tohle se mi stalo poprvé,“ něžně mi špitla dívčina do ucha a já se stal účastníkem Průšvihu Leonardo.

Sobotní ráno nás přivítalo pohledem na jasné, slunečné nebe a pomačkaný Svinčův obličej. Bylo to hrozné! Tedy – ne to nebe. Vyrazili jsme pěšky kolem řeky z Lokte do Svatošek. Na Zámku už lezl Martin se Šárkou a postupně přijížděli a přicházeli další kamarádi z oddílu. Barbucha vyrazila do skal s rodinou, Fery si na procházku taky přibalil lezečky, Bery s Mekym si vybírali samé lahůdkové cesty a Svinčo s Karlosem taky nezaháleli. Moje páteční pivní sprcha už byla jen veselou historkou pro zasmání. Byl tak krásný den, že jsem zapomněl na mou zlomenou ruku a v honbě za hezkou lezeckou fotkou pomocí lokte vylezl na patest z kterého mě musel sundat Bery s Mekym. Prostě – stálo to za to.

Broněk

Okupace Svatošek se 16.dubna 2005 zúčastnili členové Horoklubu : Meky, Svinča, Martina, Bery, Květuška, A.P.Baltazar, Luciferka, Jakub Tichý, Martin, Šárka, Barbucha s rodinou, Broněk a Fery s rodinou