Protěž bílá

Píše J. Kořenský, časopis ZLATÁ´ PRAHA 1884, ročník prvý.

            Kdož by za našich dob neznal té Alpské květinky! I ten, kdo nikdy nedíval se ve tvář Alpských velikánův a za svého života více snad nepoznal ve světě než ulice velikého města, zdobí se přece tím kvítkem a neví-li pak, že po česku sluje protěž bílá, zajisté má pro ně jméno Edelweiss.

            Opouštěje kraje Alpské všudy slýcháš hlahol ten známý a upomínkou na Semerník (Semmering), Hlohnici, na údolí Murice, na Solnohradsko, kam všední výletníci ještě nejspíše vydávají se od nás na bezstarostnou pouť, kupuješ rád kytičku těch květů, jež ti drobné pachole prosebně nabízí.

            Mládež i odrostlí nelítostně vyrývají kvítí to i s kořenem, že až úzko je v duši přírodozpytcově. Což ale bylo by o několik květův té hledané flóry Alpské! Však hynou tisícové z vážené rodiny její, na sta protěží víže se v kytice svatební, ano i oslavují se zářné květy její v plesích a radovánkách, a protěž Alpská daleko vyváží se z vlasti své do víru života velkoměstského.

             V naší zlaté Praze nebývá kytice z alpských protěží ozdobou řídkou, a květy její vítaným jsou zbožím zahradnickým. Také i živé rostlinky ku prodeji se nabízejí v ozdobných květináčích.

             Štěstí, že protěž bílá skrývá se ve strmém úskalí vápencových Alp, kde závratné výše chrání ji před náruživými slídiči. Žel však, že nejeden člověk dokonal tam život ve propasti skalní, když, jda za obživou, těch kvítků vyhledával a pevné půdy pozbyl pod nohama.

            V té výši, v níž strmí česká Sněžka, počíná teprve život protěže bílé; horské výšiny o 2000 metrech nejlépe slouží k bujnému jejímu rozkvětu.

            Řidčeji vyráží stonek její v krajích podalpských v rozvalinách horského skaliska a na Alpských pastviskách, kde ovšem bez obtíže trhati můžeme běloplstný její květ.

             Než květ protěže bílé, jejž za klobouk si dáváme, není květ jediný, ale ve společném lůžku několik složených květů a mnoho kvítků spočívá. Náležíť protěž bílá do velikého řádu rostlin složnokvětých. Protěž bílá povznáší svou lodyhu jen málo pídí nad zemi, na lodyze pak několik úborků květních sedí uprostřed plsťnatých listenů, jež jako hvězda podpírají květy s drobnými kvítky. Nežli květ se rozpučí, barevné úborky v běloučké plsti se ukrývají jako v peřince. Odtud asi jméno poupátka  Edelweiss.

Tento článek o alpské protěži byl napsán před neuvěřitelnými 120 lety. V tu dobu však již bylo dostoupeno všech významných alpských vrcholů. Od prvovýstupu na Matterhorn uplynulo již 19 let. Tolik věcí se do dnešních dnů změnilo!!! A nejen v horolezectví.

Nestačí přečíst ten článek jednou.......

                                                                                                                                       Párek