Zdravotnický seminář instruktorů

Bohouš Dvořák

Zdravotnický seminář instruktorů na Blatinách u Brna   4. – 6.června 2004.

MUDr Jana Kubalová

MUDr Pavel Neumann

MUDr Martin Honzík

Zúčastnili jsme se já s Jirkou, protože jsme chtěli „povzbudit“ své vědomosti.

Naše „já“ utrpělo totiž menší prohru v minulém semináři v lednu v Krkonoších, kde nás asi 23 z 25 neprošlo novým testem ze zdravovědy. Přestože do té doby jsme si mysleli, že naše znalosti jsou uspokojivé.

            A v Blatinách se dařilo. Trojice lékařů přímo sloužících na záchrance, nebyla pouhými teoretiky, ale hlavně znalci problematiky a praxe.Dali nám zabrat a jsem jim za to vděčen. Promítali, vysvětlovali, předváděli prakticky, dokládali příklady i fotkami z praxe. A do nás to „natloukli“. A vždy krátce po výkladu všichni z nás, všichni jednotlivě, si ověřovali získané poznatky v praxi. A  předváděli své „umění“ na kamarádech, navzájem. Mělo to veliký pamatovací efekt. Nikdo neusínal při dlouhosáhlých několikahodinových přednáškách. A takzvaně dostal „to“ každý z nás „do rukou“, vyzkoušel si. Nikdo z nás sem nepřišel jako zelenáč bez znalostí. Ale byli jsme větší měrou teoretici. Tady jsme dostali možnost naučit se „trochu“ z praxe přímo od lékařů od fochu, ze záchranky.

 Jak byl seminář nabitý ? V pátek sraz v 17,00 hod na Blatinách a od té doby až do půlnoci přednášky, praktické ukázky a praktické zkoušení na vlastních kamarádech. Sobota začínala v 8,00 ráno po snídani a kromě pausy na oběd a večeři se opět „jelo“ až do 24,00hod. V neděli dopoledne jsme již byli zkoušeni „na ostro“, kdy naše trojice doktorů na nás „házela udičky“ – neplánovaně se jeden či druhý či třetí skládali na zem a předváděli různé a mnohé zdravotní problémy, úrazy a komplikace. A naší starostí bylo poznat, diagnostikovat, ošetřit. Vše pokračovalo venku na zahradě, kde byla neúnavně dvojicemi frekventantů „týrána“ umělá žena „Andula“. A nic nám nedarovali. Ve spolupráci s Jirkou při „uměleckém“ dýchání z huby do Anduly a masáži srdce 15:2, jsme oba po cca 25 minutách zjistili, že je to silně na fyzičku zachránců. O kus dál probíhaly zkoušky dialogem a dotazy na situace z teorie. Na třetím pracovišti  byly zase prakticky předváděny úrazy i s průvodními stavy a komplikacemi, a jejich diagnostikování, ošetření.

Nedělní odpoledne jsme nestrávili v kostele nebo na pláži koupaliště. Ale po „ostrém“ telefonátu do chalupy vyrazili pod skálu na Drátník. Zde nám naši doktoři velmi zdařile nasimulovali úrazy po pádu dvou horolezců. A naše doktorka kontrolovala organizační i praktické úsilí nás všech podílejících se na záchraně těch dvou. Fotografie dokládají, že jsme si poradili, přestože v praxi je to jiné než na učebně. A podařilo se. Byli jsme spokojeni my. Byli spokojeni naši „trapiči“, naši doktoři. Díky jim jsme ve svých znalostech opět dál a každá taková zkušenost posunuje naše sebevědomí a klid při našich dalších horolezeckých cestách do hor. Víme, čeho se vyvarovat a víme, co v takových případech dělat.

                                                                                                                                              Bohouš

P.S. – Pro práci a výcvik mladých lezců v H.K. mě tato skutečnost „postrčila“ k úmyslu zdokonalit a více se věnovat v H.K. 1.pomoci v horách, hlavně po praktické stránce. A s praktickými náhodně navozenými „průsery“ v tělocvičně při tréninku.