Poslední slanění Horoklubu Chomutov
Jířa Šťastný
6.11.2004, Selský dvůr, Perštejn
Stalo se již tradicí, že páteční večer před posledním slaněním se scházíme v místě jeho konání pod záminkou, že je potřeba doladit poslední detaily zítřejší hry. Jelikož v Selském dvoře má dnes akci někdo jiný, operativně se scházíme „U slunce“. Já přijíždím jako poslední a skoro si nemám kam sednout. Rezervovaný stůl je již téměř kompletně obsazen, už je tady asi dvacet lidí, z toho čtyřčlenná delegace lezců z HO Tisá, vedená Míšou Vyleťalem. Zábava je v plném proudu, zástupci obou oddílů se vzájemně štengrují a objednávají si rundy panáků. Hitem večera se stávají „kupičky“, které stojí jenom úžasných 6,- Kč a kolik radosti nadělají. Po půlnoci už je řádně veselo, někteří i tančí a všichni se skvěle baví. Uvidíme, jak budou všichni vypadat ráno. Ti nejtvrdší odchází spát nad ránem pod skály, ostatní různě na chaty nebo se vrací domů.
Start sobotní hry je naplánován na 10.30 hod, počasí opět přeje – lije celkem slušně. I přes nepřízeň počasí se hospoda v Selském dvoře zaplňuje lidmi, kteří přišli na hru. Rozdělujeme je na dvě družstva – bukvice a kaštany, podle toho, kdo si který plod vylosoval. Družstva si po té volí své velitele, vrchním kaštanem je Bjeta, Bukvice povede brácha Párek. S mírným zpožděním vyrážíme v dešti na trať, vedoucí od hospody do kopce.
První zastávka je na křižovatce cest, kde mají družstva za úkol postavit mužíky. Snaží se je vylepšit různými klacky, ale porotu tím nezmatou a vítězem se stávají Bukvice, jejichž kamenná část mužíku je vyšší. Za odměnu dostávají 3 Rupie, Kaštani jen dvě. Pokračujeme po cestě vzhůru na louku, kde je další zastávka.
Zde mají družstva za úkol postavit čorten a vyzdobit ho vlastním oblečením. Různé druhy oblečků přitom mají různé bodové hodnocení, např. ponožky jsou za 1 bod, slipy za 5 bodů, podprsenka za 10 bodů a tanga za 20 bodů. Zdá se, že tato disciplína bude v rukou žen. Pořád docela vytrvale prší a tak se bojíme, že se nikomu nebude chtít svlékat, ale opak je pravdou. Vítězí opět družstvo Bukvic se ziskem 320 bodů. Čekáme, až se všichni oblečou a pak vyrážíme přes louku stále mírně do kopce.
Na konci louky čeká družstva další disciplína, simulující zachycení pádu do trhliny. Jako první jde k „cepínu“ Bjeta, zaráží motyku hluboko do hlíny a už se na něj věší první zátěž. Po půl minutě Bjeta pořád drží a tak se připojuje další zátěž z řad Bukvic a Bjeta je během chvilky od „cepínu“ utržen. Za Bukvice jde k „cepínu“ LeToš, volí trochu jinou pozici a po zavěšení první zátěže z řad Kaštanů se v pohodě drží jednou rukou s úsměvem na tváři. Nestačí si ale všimnout, že uplynula půl minuta po které se přidává další zátěž a efektním saltem vzad je utržen od cepínu a smíkán po mokré trávě. Škoda, byl evidentně lepší, ale hra je hra. Kaštani tedy stahují náskok Bukvic a my můžeme pokračovat lesní pěšinou k další disciplíně.
Tou je přechod po žebříku přes ledovcovou trhlinu. Přechází se štafetovým způsobem, nejdříve jdou Bukvice, po nich Kaštani. Žebřík je celkem vratký a tak se je na co koukat. Bukvice jsou celkově rychlejší a mohou se tedy radovat opět ze zisku tří Rupií. Scházíme po cestě pořád dolů až na silnici do Údolíčka a čekáme na opozdilce v autobusové zastávce. Když jsme všichni, tak jdeme po silnice ještě níže a za vesnicí přecházíme přes potok, ke kterému se po chvíli opět vracíme. Tady bude další disciplína.
Tentokrát mají družstva za úkol překonat ledovcovou řeku, opět štafetovým způsobem. Pro změnu začínají Kaštani a po kluzkých kamenech přeskakují na druhou stranu potoka. Po nich nastupují Bukvice, kteří se ani moc nenamáhají skákat přes kameny a berou to přímo vodou. V tomhle počasí to musí někdo odmarodit. Ale účel světí prostředky a tak se opět mohou radovat ze zisku tří rupií. Počasí je konstantní, prší pořád stejně vytrvale. Někteří navrhují, že by bylo lepší hru ukončit a vrátit se raději do hospody, ale většina je proti a tak přeci jen vyrážíme na perštejnský hrad.
Počasí jako by vyslyšelo naše prosby, přestává pršet, na chvíli dokonce vylézá z mraků i sluníčko. Po chvíli přicházíme pod hradby, kde proběhne poslední disciplína soutěže. Ta bude rozhodující, protože vítěz dostane pět rupií. Úkolem družstev je postavit ze svých členů živý žebřík, po kterém vybraný jedinec vystoupá na stanovené místo. Vzhledem k důležitosti této disciplíny se ani jednomu z družstev nechce začít. Rozhoduje tedy los. Začínají Bukvice a tím, kdo bude stoupat po ramenou svých přátel je zvolen Vláďa Štork. S rozvahou celkem plynule stoupá vzhůru a po chvilce dosahuje stanoveného místa. Kaštani sází na Pivetku a po vzoru Bukvic staví živý žebřík obdobným způsobem. Pivetka má trochu problém s nastoupením na ramena prvního článku žebříku, ale potom doslova vybíhá nahoru, čímž rozhoduje nejen o vítězi této disciplíny, ale i celé soutěže.
Procházíme dírou v hradbách na nádvoří, kde už hoří oheň. Vybaluji ceny pro účastníky soutěže a Bjeta, co by zástupce vítěze, přichází vyměnit získané Rupie za zboží. Po chvilce smlouvání si odnáší kus anglické slaniny, flašku Borovičky a další pochutiny, ale ani ostatní neumřou hlady, protože buřtů je dost pro všechny. Ještě tradiční poslední slanění Dűlferem a už musím jít - ještě potřebuji jet do Chomutova. Scházím z hradu na silnici a když přicházím zpět k hospodě tak opět začíná pršet. Tomu říkám klika.
Když se večer vracím, je už na sále zábava v plném proudu. Opět hraje kapela Album, tentokrát s hostem z Mostu, kterým je Míra Kuželka. Tancuje se, povídá se známými, které jsme dlouho neviděli, Roman promítá filmy z hor, občas nějaká veselá soutěžka pro zpestření, prostě pohoda Ve dvě ráno kapele dochází dech a tak končí s produkcí, čímž neoficiálně ukončuje i celou akci, protože za chvíli většina lidí odchází spát.
Podle zjištěných ohlasů bylo slanění povedené, takže zase za rok a nebo raději dříve na některé jiné akci Horoklubu.
Ahoj Jirka
