Ötztálské Alpy 11/2004

LeToš Dvořáček

V úterý večer telefonát. Kluci z jižních Čech se chystají na základě dobré předpovědi vyrazit do Alp takto netradičně, uprostřed týdne. Nabídce se těžko odolává a tak zbývá pouze přesvědčit zaměstnavatele, že pro tyto dny jsem postradatelný, přesunout svoje úkoly na kolegy a hurá!  Ve středu 24.11. po práci rychle doma pobalit zbývající propriety, krátká zajížďka do Kadaně ke Svinčovi pro zapůjčený stan a pak již rychlý přesun do Tábora. Přehazuji věci k Pájovi do Oktávky a nabíráme zbytek osazenstva – Slabocha a Šlahouna. Následuje klasický noční přesun k horským velikánům, tentokrát zpestřován libými tóny a romantickými texty neméně romantické skupiny Kabát. Nad ránem se ukládáme do spacáků na zledovatělém parkovišti u zubačky v Mittelbergu (1.734m).

Rána jsou opravdu chladná a tak nepotřebujeme ani budíka, abychom nezaspali první ranní zubačku. Ta vyráží v 8 ³⁰ . S nabalenými batohy  a prkny na ramenou kráčíme odevzdat každý svých 21 EUR. Odměnou nám je překonání následujících cca 1000 výškových metrů téměř bez námahy. Vyjeli jsme útrobami hory Grabkogel (3.052m) a ocitáme se v ,,Pitztálském lyžařském ráji“. Využíváme ještě služeb vleků a vyvlékáme se až na konečnou do sedla Mttelbergjoch (3.166m). Odtud se přesouváme nejdříve pěšmo, potom lyžmo na ledovec. Nasazujeme pásy a přemisťujeme se pod Hintere Brochkogel, respektive jeho severní stěnu, kterou hodláme ještě dnes vylézt. Pod stěnou dáváme svačinooběd a převlékáme se do zbroje. Dolní část je bílá, nahoře je vidět modrý led. Vyrážíme obě dvojky do stěny a lezeme společně vedle sebe. Pája přelézá okrajovku  a točí první délku. Podmínky jsou parádní, pod tenkou vrstvou firnu je ledový podklad. Sklon spodní části asi 45⁰ , výše zmizel firn a led se stal tříštivější. Také sklon se zvětšil asi na 55⁰. Střídáme se pravidelně ve vedení a vybíráme směr ve spádnici vrcholového ledového nosu.

Šlahoun se Slabochem jdou vlevo od nás a drží se při levé hraně stěny. Vlastní vrcholový nos má sklon asi 70⁰ až 75⁰, ale vzhledem k tříštivost ledu ve vrcholových pasážích ho lehce obcházíme  z leva. Zhruba po třech hodinách lezení jsme na vrcholu Hintere Brochkogelu (3.635m). Chvíli po nás dorážejí i kluci a tak se společně kocháme ze západu slunce a okolních vrcholků. V dáli monumentálně ční trojhvězdí Ortleru, Monte Zebru a Königspitze a vidět je čtyřtisícová Piz Bernina. Vidina blížící se noci nás popohání k sestupu. Hřebínek v sobě skrývá jedno exponovanější místo, ale jinak nás bez problémů pouští k našim věcem u nástupu. Odtud již za svitu čelovek sjíždíme do nižšího patra ledovce, kde hodláme nocovat. Důvody jsou hned dva: nebude tam případně tolik foukat a budeme mít blíže k nástupu naší plánované zítřejší túry-severky Wildspitze. Avšak skutek- utek!  Při balení matroše zjišťuji, že postrádám vrcholový štand (2 šrouby, 2 smyce, karabinu). Tímto okamžitě vyhrávám nepsanou soutěž o žolíka zájezdu a nabourávám naše původní plány. Jelikož jde o Pájův matroš a také o nezanedbatelnou položku, rozhodujeme se o opětovný výstup na Brochkogel. Po mrazivé noci, kterou Pája coby kuchař výpravy z části provařil – budiž mu čest!, je tu ještě mrazivější ráno. Kluci vyráží na Wildspitze normálkou na lyžích a tak stoupáme v jejich stopách až pod Brochkogel. Tady se odpojujeme a ,,odskakujeme“si pro matroš na vrchol. Po návratu k lyžím se s jejich pomocí snadno a rychle přesouváme pod Petersenspitze (3.484m), na kterou také hřebenem vylézáme. Zpět k lyžím a opět díky nim bez obtíží pokračujeme na zasněžený vrchol Taschachwandu (3.365m). Odtud již jen příjemný sjezd k našim stanům dole na ledovci. Kluci už jsou zpátky, mají sbaleno a tak co my balíme, oni vaří výbornou polívku. Potom společně sjíždíme, vystupujeme a opět sjíždíme zpět do civilizace. Jelikož máme ještě čas do odjezdu poslední zubačky, využíváme ho ke sjezdovému lyžování bez hyen na zádech. Po návratu k autu a naložení věcí, se rozhodujeme odměnit jedním pivem v místí hospě U Čarodějnic. Jaká byla skutečnost? To je skoro na jiný článek.

                                                                                  Horám Zdar!                 Letoš