Lezecký zájezd s mládeží do italských Dolomit
Bohouš Dvořák
23. 7. až 1. 8. 2004
Odjeli jsme v pátek podle plánu. Po celonočním přesunu jsme se kupodivu všichni sešli u paty našeho prvního cíle hory Mt.Antelao 3 264m. Od rest.Pinetta 1048m jsme vystoupali až k rif. Galassi pod forc.Picolla do výšky cca 2000m. Bouřka nás zde přinutila přespat. Na vrchol jsme se tedy vydali až v neděli ráno, cesta obt.I-II, ale s velkým objektivním nebezpečím v případě deště, námrazy nebo sněhu, nás vedla strmými plotnami vzhůru. Nad bivakovou krabicí jsou dva úseky náročnější i nebezpečnější, v expozici. Ty jsme odjistili lanem. A v 11,00 hod byl vrchol náš. Pokochali jsme se výhledy, je to dominantní vrchol nad údolím Cortiny, na špici setkávajících se hřebenů Marmarole a Sorapis. I v sestupu po strmé šikmé „střeše“ jsme byli opatrní, oddychli jsme si až po 2200m opět u rest.Pinetta. Najíst a rychle postavit stany. A to již do nás bušily kapky deště.
A celou noc a pořádně. Ano, měli jsme s výstupem štěstí, povedlo se.
Ráno opět modrá obloha a slunce, jen mokré stany jsme sbalili. Bylo pondělí a my se přestěhovali podle plánu do Cortiny d´Ampezzo, do kempu Rocchetta. Večer již byly stany suché. Ten den bylo nejvhodnější alternativou lezení na Cinque Torri, Pět věží, tvořících dominantu nad Cortinou. Jsou tělocvičnou zdejších lezců, cesty odjištěné nýty všech obtížností jsou vhodné pro začátečníky i ty nejnáročnější. Nejvyšší Torre Grande má výšku 100m. Rozdělili jsme si mládež podle schopností a dali mnoho cest k naší spokojenosti. Zde jsme použili jednoduchá lana, oproti cestám v horách. Tam přišla na řadu lana ½ v kombinaci s Gi-Gi brzdou, na každém laně měl instruktor jednoho začátečníka.
Vážné lezení přišlo na řadu další den, kdy si naše dvě silnější trojky „vyšláply“ pětkovým(a 6-) terénem na pravé pilíře Tofany di Rozes 3 225m. Já jsem se slabší skupinou „obešel“ Tofanu přes vrchol ferratou Giovanni Lipella, středně těžkou, ale dlouhou. K večeru jsme se obě skupiny setkaly na sestupové trase a společně odjely nasbírat síly do kempu.
Chtěli jsme dát odpočinkový den, ale bylo hezky. Dopadlo to tak, že já jsem vyvedl nejslabší část mládeže na věž Falzaregoturme šestidélkovou cestou obt.IV, nahoře po krásném ostrém skalním žebru. Jirka a Broněk vzali tu zkušenější a „vylezenější“ část mládeže na vrchol Punta Fiames 15tidélkovou cestou obt.IV-V, přišli až večer, ale spokojení.
Před námi byl čtvrtek, v plánu Tre Cime di Lavaredo – odsunuli jsme tento náročný program na pátek. Kluci byli utahaní a nevyspalí. Odpočinkový den byl naplněn prohlídkou hlubokého kaňonu říčky Rio Fanes s 80m vodopádem včetně spodní části nádherného údolí Travenanzes. Slabší skupina to měla těžší, „vytáhl“ jsem ji ani ne tak obtížnou, jako dlouhou, ferratou A.Dibona z 1340m po hřebenu až na vrchol Mt.Crystallo 3150m. Ten den bylo vedro a „potili jsme krev“. Ale ty nádherné výhledy. Poté 800m dolů lanovkou(jinak to nešlo) a sestup údolím ve stínu hřebene Pomagnon k autu.
V pátek jsme vyráželi velmi brzo ráno. Před námi byl těžký, ale nádherný den. Snad vše časově zvládnem a večer se opět v pohodě sejdem. Dvě trojky se silnějšími kluky šly „dobít“ vrchol Cimy Grande 2999m(600m relativní výšky). Dali na něj „pouze“ cestu obt.IV-V Dulfer. Důvod byl prostý, Jířa si v předchozích dnech natáhl šlachu na prstě. Jít těžší cestu by znamenalo riziko ukončení lezecké sezony. Ale komu se poštěstí stát na tomto dominantním vrcholu již v 17ti letech jako klukům. Byla to pěkná tečka za týdnem v Dolomitech. S klukama jsme se sešli v 19,30hod večer, byli utahaní, ale spokojení. Ještě si prohlédli severní nástupy do cest, aby měli o čem přemýšlet na příští rok.
Já jsem ten den nejslabší část gruppy vyvedl okolo Tre Cime di Lavaredo ferratou na vrchol 110m věže Toblinger Knoten, odtud ferratou na Mt.Paterno s nádherným výhledem do severních stěn. Byli také spokojeni.
Poslední noc v kempu, závěrečné posezení v pizzerii, no a ráno již jen rychle zabalit a na trasu domů. Přeci jen nám to nedalo a u jezera Lago di Ledro jsme ve stínu masivu přelézali jednu po druhé ze 40 zde onýtovaných jednodélkových cest i vyšších stupňů obtížnosti.
Pak, večer, s rukama až na kolena, nasedli do aut a přejeli těch 700km domů, abychom zde mohli probrat zážitky, vstřebat nově získané zkušenosti, a již s novou chutí začít připravovat kam, jak, a na co, pojedeme příští rok. Neřku-li ještě v této sezoně.
Lezte dobře, ale bezpečně, řekl by básník. Nám se to povedlo, splnili jsme si všechny naplánované výstupy, a bez zranění. Neberu spálené nosy a vytahané ruce. I díky instruktorům Jířovi a Broňkovi, kteří kluky(a Markétu) bezpečně vedli a vždy dovedli. Díky.
Bohouš Dvořák
Foto v adresáři D:/disk1/Foto/rok_2004/Mesic_08/Dolomity/
