Bravo, Helmut!

Broněk Bandas

Zase jeden krásný krásný den ve skalách. Západ slunce zlatil skalní útvar zvaný Vějíř na Jedláku. Letoš, chtěje nám přiblížit čistotu saského lezení, naší malé skupince vyprávěl příhodu o pádu mladého saského lezce. Ten chlapec se málem zabil jen proto, že mu snaha o čistotu lezení nedovolila cvaknout kruh dřív, než ho bude mít ve výšce prsou. Jeho otec se nejprve ujistil, že je mladík živý a pak ho pochválil slovy "Bravo Helmut, bravo!!" Hned, jak Letoš dovyprávěl, hodil na záda těžký batoh, sundal ze stromu kolo a začal sjíždět prudký svah od Vějíře k silnici. Uběhlo sotva pár vteřin. Letoš zmáčkl brzdu, kolo se postavilo na přední, vyhodilo a my s úlekem sledovali předsedu, jak s obrovskou krysou na zádech dělá přemet snožmo přecházející v kotoul vzad roznožmo a přeskok plavmo, zakončený provazem. Všichni jsme strnuli úlekem. Všichni ..... až na jednoho.

Svinčo stojící na jednom z kamenů nadšeně tleskal a volal : "BRAVO HELMUT, BRAVO !!"