BĚH NA JEDLÁK – 853 m n.m.
Jířa Šťastný
Ačkoliv Baltazar Cup již měl několikaletou tradici, v posledních ročnících jsme se potýkali s nedostatkem Pulturistů, kteří byli ochotni tento závod absolvovat. Proto jsme se rozhodli přizpůsobit současnému trendu lehkých expedic v alpském stylu a pro letošní rok jsme pro členy Horoklubu připravili zcela nový závod - Běh na Jedlák. Závod spočívá v tom, že je nutné se co nejrychleji dostat z místa startu na vrchol Jedlové hory o nadmořské výšce 853 m nad mořem, kde se nachází z dálky viditelný stožár vysílače. Trasa je libovolná, motto závodu zní: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a přežít“.
Start závodu byl stanoven na 20.11.2004 na 11.00 hod, ale první závodníci přicházejí ke koupališti ve Vysoké Peci již před půl jedenáctou. Na zemi leží pár centimetrů čerstvého sněhu a tak si čas při čekání na ostatní účastníky krátíme koulováním. Jako poslední doráží Kadaňská a Klášterecká enkláva. Broněk všem rozdává startovní čísla, ještě udělat předstartovní foto a s mírným zpožděním oproti plánu vybíhá 14 závodníků na trať, dlouhou zhruba tři kilometry s převýšením asi 500 m. Rychlejší běžci se dostávají na čelo pelotonu a utíkají ostatním. Bohužel ale neznají dostatečně terén a tak se nakonec z vítězství může radovat Pája, který se na vrchol dostává nejkratší cestou v čase 45 min. Druhý doráží s téměř dvouminutovým zpožděním Pepíno a těsně za ním přibíhá Brácha Párek. Teprve po nich dobíhají ostatní běžci, kteří běželi po silnici. Z žen dobíhá jako první Deivina v čase 49 min, za ní Květuška s časem 52 min a třetí místo nečekaně obsazuje teprve 10-ti letá Barunka Šťastná s časem 57 min. Za hodinu a půl od startu přicházejí i poslední účastníci závodu. Ti sice vůbec neběželi, ale na vrchol přišli, čímž splnili motto závodu, protože v celkem drsných zimních podmínkách, které celý závod provázely, přežili. Nahoře dost silně foukalo a tak se tady nikdo moc nezdržoval a všichni se rychle přesunuli na Lesnou do hospody, kde bylo pro závodníky zajištěno občerstvení.
Tady, v příjemném teple, můžeme rozebrat celý průběh závodu, občerstvit se výborným jídlem a pitím a v klidu celou akci vyhodnotit. Vítězům závodu předáváme diplomy, ostatním účastníkům alespoň pamětní listy. Večer ještě doráží několik dalších lidí, muzikanti vybalují nástroje a rozjíždí se skvělá zábava, která končí až dlouho po půlnoci.
Doufám, že se tato akce ujme a příští rok se jí zúčastní dostatek lidí nejen z našeho klubu.