Vánoční volejbalový turnaj Horoklubu Chomutov

Milan "Svinčo" Svinařík

13. 12. 2003

Jednou za uherák jsem vyrazil za kulturou na vernisáž fotek horolezce Karla Vozába, která se konala v Karlových Varech. No a tam mezi tou vší horolezeckou sebrankou jsem potkal i „ostrovský“ holky (Dášu, Puňťu, Pacinu, Kačabu). Mezi řečí přišel na přetřes i volejbal. Jestli zase něco náhodou neorganizujeme a že by bylo dobrý se sčuchnout na nějaký akci. Tak jsem slíbil, že se poptám Mikleho a že něco určitě spunktujeme. Koček není nikdy dost. Notabene, když se hlásí sami, viď Mikle? No, strýček Mikle skutečně tou dobou již kul plán na vánoční volejbalové poplácání a tak po upřesnění termínu a místa jsem převzaté informace rozeslal na všechny strany a pustil jsem to z hlavy. Koeficient účastnosti je noční můrou každého organizátora. To, že z nahlášených „X“ lidí nepřijede na poslední chvíli počet „Y“, jsem bral jako samozřejmost. Ale to, že hlavní organizátor Mikle, přehodí opratě na mě a Chosého tři dny před turnajem, to jsem věru nečekal. Ke cti mu budiž to, že důvodem byla tvrdá práce, a taky to, že sehnal tělocvičnu na Kadaňské. Tak jsme si s Chosém odtancovali organizační kvapík.  Sehnat klíče, sehnat ceny, udělat výsledkovou tabuli, odhadnout délku turnaje, přemlouvat lidi k účasti a do zblbnutí opakovat kdy, kde, jak, kdo s kým a tak.  Za zmínku stojí, že největším oříškem byla píšťalka. Nikdo neměl, nebo nechtěl půjčit. Nakonec jsem ji sehnal těsně před turnajem v bazaru na Kadaňské.

Řekl bych, že téměř na čas (v poledne) dorazili všichni ohlášení účastníci. Nejvzdálenější hosté přijeli z Nejdku – „TNT Nejdek“. Nadupaní chrti. Původně je Mikle chtěl se svým týmem „Magic Chair“ roznést na kopytech. Ale…, snad jindy, viď Mikle! Další hosté z daleka jsou „ostrovské kočky“ a jejich „bodyguardi“, které jsem zkráceně pojmenoval „Ostrovani“. Ti vlastně toto klání iniciovali. Za Chomutov se postupně daly dohromady tři týmy s tím, že pár hráčů kolovalo v několika týmech najednou, aby se doplnila sestava. Týmy Horoklub, Heyrárna a Babinský. Po krátkém úvodním alibistickém proslovu, kdy jsme vše svedli na Mikleho, jsme zahájili hru. To, že hrát na dva vítězné sety do pětadvaceti je časově nezvládnutelné, jsme poznali až po odehrání několika zápasů. Tak jsme flexibilně upravili systém a hrálo se jen do patnácti. I tak jsme byli  s časem na štíru a ve finále jsme přetáhli o dvě hodiny.

Atmosféra turnajového prostředí ovlivnila herní projev u většiny hráčů. Zatímco někdo kazil na co sáhnul, jiný odehrál úplně všechno. Kromě trémy záleželo i na množství alkoholu v krvi. Nejdečtí brzo pochopili, že tady nemají soupeře a tak gentlemansky neútočili. I tak s přehledem vyhrávali zápas za zápasem. Z herního projevu „Ostrovanů“ si pamatuju jen to, že se všechny holky ostříhaly, že Čert smečoval do autu, že Peťa je rychlejší než se zdá, že Amálka je podezřele vysmátá, a že Dáša nezná Plíhala. Jo a taky vlastně losování s Amálkou, kdy jsme při „stříhání“ dali 7x stejný symbol.

Z Chomutovských týmů stojí za zmínku náhodný slepenec – tým Babinský. Ti hráli klasického mateníka a vyneslo jim to kýžené výsledky.

V týmu Heyrárna perlil Bjeta, jenž obvykle platí za černého petra. Tady však zřejmě pod tíhou odpovědnosti odevzdal naprosto neskutečný výkon. Kéž by mu to vydrželo i na úterní heyrárnu. Naopak Atom předvedl svoje standardní úterní kreace a při jednom z „vozembouchů“ si zle pochroumal ruku. Ale je to tvrďák a tak se zatnutými zuby turnaj dokončil.

Tým Horoklub byl obsazen převážně kadaňskou lezeckou sekcí. Největším překvapením pro mě byl Jansič. Netušil jsem, že jak umí uzlovat tak umí i smečovat. Vůbec se zdálo, že si s míčem docela dobře tyká, kujón jeden.

Jak už jsem se zmínil výše, turnaj skončil až kolem šesté, o dvě hodiny později, než měl. Výsledek na body byl kuriózní. První skončili Nejdečtí a na druhém, třetím a čtvrtém místě se stejným počtem bodů skončil Horoklub, Heyrárna a Babinský. Protože se mi nechtělo počítat skóre, došlo na losování „stříháním“. A tak celkové pořadí a rozdělení cen dopadlo dle níže uvedených tabulek.

Sportovní úspěchy, modřiny a žízeň šli někteří (Nejdečtí a Ostrovani) zapít do Bizona. Tam jsem již svého špeha neměl a tak nemohu sloužit. Jen doufám, že se obsluha chovala uctivě a nezkazila našim milým přespolním hostům dojem z příjemně prožitého sportovního odpoledne.

Leonardo da Svinchi

1.VÝSLEDKY ZÁPASŮ

2.CELKOVÉ POŘADÍ

3.SLOŽENÍ TÝMŮ