Pěstitelé konopí na Jezerce

Pavel "Párek" Suchopárek

Bylo, nebylo. I vydal se jednoho květnového dne jeden (raději) nejmenovaný horolezec na obhlídku svého oblíbeného teritoria – Jezerky. Navštívil Kuní věž pod přehradou, vystoupal k jeskyňce nad ní a zvolna postupoval k vrcholu, kochajíc se skalisky a bujnou zelení, když tu náhle jeho bystré oko zahlédlo něco, co do této divočiny určitě nepatřilo. Mezi mohutnými balvany, v této neúrodné pustině plné šutrů, kde jen duby, buky a borovice odpradávna živoří na tenké vrstvičce půdy, leží zaklíněna mohutná bedna plná úrodné, prokysličené a na živiny bohaté černozemě odněkud z polabské nížiny.A z ní vyrůstá spousta rostlinek se zubatými lístky jež vystaveny slunci mají se čile k světu. Poblíž bedny je rovněž nevídaná zásoba vody uzavřená v PET lahvích. „Mičurin“ se tedy o své výpěstky náležitě stará!

            I vzpomněl si pojednou horolezec na literu zákona jež praví, že držení této omamné byliny v množství větším než malém je trestné.!! Pojal ho strach o nerozvážného, jistě mladého, člověka a rozhodl se zachránit týnejdžra před mnoha lety těžkého žaláře. Pachtil se tedy horolezec místo lezení po zbytek dne s bednou, až ji nakonec svrhl do hluboké průrvy.

            A mladý pěstitel? Ten nechť si napřesrok raději zasadí ředkvičky nebo celer. Ten je vůbec nejlepší.  Ten má účinek!!!!!

                                                                      Dle autentické výpovědi sepsal

            (a ani moc nepřikrášlil)  Párek