ORASÍN KOMPLET

Jířa Šťastný

            Po loňské akci Vejprty komplet, kdy se několik členů Horoklubu Chomutov pokoušelo celkem úspěšně přelézt všech více než devadesát cest v této oblasti během 24 hod, se letos stejná akce konala v sobotu 26.4.2003 v Orasíně.  Autorem této myšlenky a zároveň nejžhavějším favoritem byl Leoš LeToŠ Dvořáček, který do Orasína dorazil pro jistotu už v pátek odpoledne.  A protože mu zdejších 79 cest zřejmě připadalo málo, tak dodělal svůj projekt na Cimbuří, čímž se celkový počet cest v této oblasti zakulatil na krásných 80.

            Já jsem se domluvil s Jardou Ďurkovským a s Pivetkou a s námořnickou rozvahou dorážíme do Orasína v sobotu kolem deváté hodiny ranní.  LeToš s Jakubem zrovna zdolávají cesty na Cimbuří a když jsem se zeptal, kolik už jich mají, tak pravili, že zaspali a začali lézt až v šest ráno, takže de facto teprve začínají.  Když už jsme tady, tak sundáváme batohy a děláme první přelez LeTošovo nové cesty Hromadná samota 6-.  Pak se přesouváme na Zelenáče, protože jsme si dali za cíl, že se rozhodně nebudeme snažit o přelezení všech cest v této oblasti, ale zkusíme přelézt ty nejtěžší a ty jsou většinou na této skále.

            Na rozlezení dáváme Piz Badile 5, jelikož to je místní lahůdka a tak ji nemůžeme vynechat.  Pak už přitvrzujeme a Jarda dává RP OS Odkaz mlaďochů 7+, asi nejhezčí cestu v této oblasti.   Jsem na řadě a tak vyvádím Kout bahenních příšer 6+.  Naštěstí je už delší dobu sucho, takže ten zelený sliz, co tudy většinu roku teče, už stačil uschnout.  Ale klíčový chyt je stále mokrý a tak cesta dělá čest svému jménu.  Skoba nad druhým nýtem je už řádně orezlá, ale lepší než drátem do oka a tak ji cvakám a přes převis dolézám na vrchol.  Shazuji lano, Jarda to jde také na prvním a mezi tím, co leze okukuji Hranu trollů 7.  Už je to 14 let, co jsme to se Svinčou udělali, tenkrát jsem to šel na druhém a měl jsem toho plné zuby, jelikož spáry nejsou moje silná stránka.  Ale Jardovi se do toho taky nechci, takže vzhůru do toho.  Skobu pod převisem provazuji kevlarem, protože se nedá procvaknout karabinou, vytahuji pětku frenda a dávám ho co nejvýš do spáry nad sebe a vyrážím vstříc převisu.  Nemůžu se dostat doprava do spáry a tak se vracím.  Vyklepávám ruce a po chvilce to zkouším znova.  Spodní hranu převisu na spoďáka, nohy pod převis a pak pravou nakročit doprava na hranu a pravou rukou pobrat spáru vpravo na sokola.  Moc nebere, ale lepší to nebude a tak bejčím co to dá a přenáším váhu na pravou nohu.  Mám to, jsem ve spáře a z té už snad nevypadnu.  Po pár metrech obhazuji vklíněný kámen a šikmo vpravo postupuji spárou čím dál výš.  Ještě dva frendy a jsem nahoře.  Ale byl to boj.  Ani se nedivím, že za těch 14 let, co tady ta cesta je, je to teprve druhé opakování.  Jarda to jde za mnou a nemá v tom problémy, zatímco Bjeta a Pivetka to zavěšují.  Tím máme komplet přelezené vybrané cesty na Zelenáče (ještě tu jsou dvě šestkové spáry, ale ty už fakt nemusíme) a můžeme přejít na vedlejší věž.

            Na Jelení věž vedou dvě hodnotné cesty:  Cesta pro Péťu 7+ a Loupání perníku 7- z Matějovo dílny.  Nejdříve dává Jarda tu 7+ a opět v ní nemá problém, takže shazuje lano, ať si to také vyvedu.  Ten přesah nad prvním nýtem sice zvládám poněkud méně ladně než Jarda, ale dá se to.  Pivetka i Tonda si ho na druhém konci lana vychutnávají mnohem důkladněji.  Na závěr dává Jarda Loupání perníku.  Pro jistotu to nastupuje přímo přes převis, cvaká první nýt ale nad ním padá.  Po chvilce přemýšlení traverzuje kousek doprava a přes druhý nýt dolézá navrchol.  Když to vidím, tak bych si to radši dal za ním, ale Jarda jakoby neslyšel, hází lano dolů.  Nu což, zkusím si to na prvním.  Přímo přes převis mě to však nepouští, ale v průvodci to stejně píšou traverzem zleva doprava a tak nastupuji vlevo u stromu.  Z dobrého chytu však na nýt nemůžu dosáhnout a po dalších chytech zbyla jen odlomená místa.  Že by tu někdo loupal perníček?  Pomocí šáhla cvakám nýt a po velmi jemných chytech k němu traverzuji.  Tady mi dochází chyty úplně a opouští mě i síla a musím si sednout.  Pak ale objevuji vodorovný stisk nad hlavou a pomocí něj stoupám do pseudosokolíka, který vede k dalšímu nýtu a pak už dolézám na vrchol.  Panečku, to bylo pořádné 7-.  Pivetka, když mě viděla, tak se jí do toho ani nechce, ale ukecávám jí.  Nastupuje přímo přes převis a bez nejmenšího zaváhání to dává v kuse až nahoru.  Nepřestávám se divit, ale holt kdo umí, ten umí.  Mám už natolik prolezené prsty, že pro dnešek končím.

            Jarda ještě zkouší Pavlißův boulder Terminátor 7+, ale končí jako všichni ostatní, co to zkoušeli, na hraně převisu. 

Podle Svinčových informací se LeToŠovi s Jakubem podařilo přelézt asi 70 cest, což s těma našima dohromady dává skoro onu magickou 80, takže společnými silami se nám to vlastně skoro podařilo zkompletovat.  Ale o to vlastně ani tak nešlo.  Důležité je, že bylo krásně, dobře jsme si zalezli a junioři zase poznali nějakou jinou oblast, než tak často navštěvovaný Perštejn.

Tak ahoj zase za rok.  A kde že to bude? To se nechte překvapit.

                                                                                                                      Jířa