Mládež v severní stěně na Bořeni
Bohouš Dvořák
20.září v sobotu jsme si naplánovali výcvik těch zkušenějších na vrchu Bořeň u Bíliny. V plánu byla severní oblast, kam nás ochrana přírody pouští pouze na podzim od 1.září. Důvod je prostý, sídlí zde a chce být nikým nerušen Výr Velký, vzácný a chráněný.
My jsme se vydali pod Severní pilíř. Relativní výška 150m, ale jeho štíhlý exponovaný profil se zvedá vysoko nad okolní krajinou. Okolo sebe a pod sebou má lezec pocit velké výšky, expozice, jako v horách. Já s Pavlem “mažeme” turistickou cestou na vrchol, Vojta, Standa a Markéta jdou k patě pilíře. Byli tam jen jednou, před rokem, tak to mají v rámci nácviku orientace. My slaňujeme pilířem po 60m polovičních Badilech z Lanexu a necháváme lano ve stříbrném kroužku na štandu nad cestou jménem “Dvojspára”. Ale chyba, slanili jsme z kruhu o 15m výše, a tak si Pavel s Markétou mohou vyzkoušet, jištěni na druhém konci lana, tzv.”na rybu” cestu “Bílinský věšák”. Těžkou. Také nedolezli, popadali. “Dvojspáru” pak v pořadí bez problému přelezli.
Mezitím Vojta vstupuje do tzv.Staré cesty obt.6 na Severním pilíři. Zde poprvé na prvním konci lana cestu vyvádí. K svému zajištění musí zakládat postupové jištění. Je těmito pomůckami ověšen jak vánoční stromeček. V přípravě na dnešní den již musel “našrotit” teorii o lanech a lezení na prvním konci, o jistících pomůckách. Vyzkoušet si a nacvičit zakládání na lehčích cestách na jižní straně Bořeně a v Perštejně. Dobře založené jištění podpoří “morál”, v horolezeckém slangu psychickou odolnost. A ta je v technicky těžkém, šestkovém terénu, sakra potřeba. A v naší cestě hlavně v první délce, ta vyzkouší. Po přelezení pilíře mám v plánu dvojice vyměnit a cestu si ještě vyvede Pavel, na couru s Markétou. Takže teď jdu za Vojtou já, abych měl přehled o tom co dělá, případně poradil, případně podusil. Vždyť za něj zodpovídám. Za sebou ještě dobírám Standu. Ten je také na fotkách. Šel tuto cestu a pro něj vysokou obtížnost poprvé, ale prolezl ji vcelku dobře. Jen v těžkých místech “koulel očima” a nedbal na mé pokusy a návrhy na pózu pro fotografa. Ve třech to šlo pomalu, ale nešť, ve výcviku to jinak nejde. Bezpečnost je nakonec až na 1.místě. Vrcholová knížka nebyla, no koment, ale my máme zase o zážitek a zkušenost více. A spokojenost na srdci i na duši.
ahoj Bohouš