Lenzspitze 4297 m

Pavel "Párek" Suchopárek

PLÁN :  Nadelgrat – tj. pět čtyřtisícovek naskládaných v jednom hřebeni.

REALITA : Lenzspitze – tj. pouze jedna z pěti perel. Zato ta nejnepřístupnější.

CESTA: Jsme tři. Tonda řídí, Brácha naviguje, já spím. Jediným skutečně veselým zážitkem hodným zaznamenání byla relaxační zastávka u jistého jezera. Romantické místo, nikde ani živáčka a tak se Tonik rozhoduje smočiti své znavené údy. Ve chvíli, kdy se chystá odhoditi i poslední ze svršků zakrývající ten poslední úd, vynořuje se odevšad neobyčejné množství zástupkyň něžného pohlaví. Od rozverných chichotajících se studentek až po vetché babky s umně omotaným šátkem kol hlavy, všechny lační po Tonikově mužné postavě a zjevně čekají až se obnaží zcela. Tonik překvapen (mile) zájmem o svou osobu chvilku váhá (20 min.) a poté se slovy „nemám co ztratit“ odhazuje onen nevelký kus tkaniny a vrhá se do vln jezera. A najednou nikde není ani živáčka.

VÝSTUP NA CHATU MISCHHABELHÜTTE: Tonda stoupá, Brácha stoupá, já stoupám, batohy stoupají – bohužel ne samy. Ze Saas Fee je to na Mišabelku 1550 m převýšení. Jediným skutečně veselým zážitkem bylo, když Tondovi v batohu vylezlo pívo z plechovky a zalezlo si volně ložené odpočívat do spacáku.

PŘIVÍTÁNÍ NA CHATĚ: Jedním slovem „vřelé“. Chatu otevřeli předevčírem, je celá nová a panují tu dva Nemůžujimpřijítnaména. Cena za vyspání na kavalci se dvěma kousavými dekami, jedním poslintaným bulánkem a několika dalšími smradlavými a v noci lomozícími otrapy vyjde v přepočtu na 600 Kč. Jedinou alternativou je, že se můžeme sebrat a jít. Zdrceně tedy přispíváme výše zmíněnou částkou Švýcarskému alpskému spolku.

POHODA NA CHATĚ: Těžkou pohodu narušuje snad jen titěrnost, že nemáme na čem uvařit. Zhruba po dvou hodinách čištění a přehazování trysek se Tondovi  podařilo uvést vařič do „chodu“ a dokonce i uklohnit jeden z blafů horolezecké kuchyně. Musím však konstatovat, že Tonda je výtečný kulinář a jedinečný labužník, jenž neváhá vyvláčet i do nejvyšších míst planety takové věci  jako třeba syrová vejce.

            Milým zjištěním je, že se nám podařilo záhadným způsobem zanechat ve voze všechny frendy. Stejně, kdo by to tahal. K jištění tedy vlastníme několik smyček a sadu stoperů.

PŘEDPOVĚĎ POČASÍ :           Dnes – nádherně.

                                               Zítra – dopoledne nádherně, odpoledne zataženo.

                                               Pozítří – zataženo,déšť, sníh.

                                               Popozítří – zataženo, déšť, sníh.

To znamená, že máme pouze jeden den a tím pádem dvě možnosti. Buď vylézt na Lenzspitze a opravdu si zalézt, nebo choďákem uskutečnit přechod zbylých čtyř kopců. Obojí by mělo jít stihnout za den.

            Volíme Lenzspitze – VSV hranou klasifikace AD (4-). Od chaty na vrchol je třeba zdolat převýšení 950 m.

            Spát jdeme velmi brzy.

VÝSTUP: Ve čtyři vyrážíme a za tmy zdoláváme chodeckou část výstupu až na kótu 3800 m. Odtud začínáme defakto jistit. Postup ve třech je dosti pomalý a vrchol stále v nedohlednu. Přesně podle předpovědi se v poledne zatahuje a mizíme v mracích. Čtyři délky pod vrcholem nazouváme mačky a zdoláváme zmrzlé sněhové pole o sklonu asi 55°. Tady si hrábnul na dno Brácha, neboť stoupací železa mu nedrží jak by měla. Za vše hovoří jeho zoufalý výrok „Ty vole, co já tady dělám, vždyť vrcholu jsem mohl dosáhnout i doma v posteli“. Před čtvrtou stojíme na vrcholu.

            Co se týče lezení, hranu lze doporučit jen zaníceným fotografům nebo vyšinutým jedincům, vyhledávajícím cíleně pohyb v terénu, kde kameny drží při sobě jen díky nějakému dosud neobjevenému fyzikálnímu zákonu. Na celé hraně jsme potkali čtyři metry kompaktní skály a tu jsme proslaňovali. Dále 3 nýty, několik zpráchnivělých smyc a jinak nic. Většinou se jedná o trojkové exponované lezení s několika těžšími místy.

SESTUP: Panoramata žádná, tudíž se nezdržujeme a ostrým hřebenem sestupujeme do sedla Nadeljoch (4213 m). Je dost hodin a máme dvě možnosti. Buď dolízt někdy po soumraku na Nadelhorn a poté absolvovat potmě tříhodinový sestup na chatu nebo sestoupit přímo ze sedla strmou a rozrachtanou SV stěnou přímo na ledovec Hohbalmgletscher.

            Po delším rozhodování  začínáme sestup, do tmy bychom měli být na ledovci. Asi 4 délky proslaňujeme a poté už scházíme až téměř na ledovec, od kterého nás dělí asi 20 m převislý ledovcový zlom. Absence potomků, manželky, psa a jiné havěti přímo předurčují  Antonína k tomu, aby slaňoval první.

            Ještě za šera stojíme na ledovci a po jedenácté „už“ na chatě. Jak příjemné je zaplatit pouhých 600 Kč za přespání.

ÚPLNÝ SESTUP: Ráno idylka. Anglická několikahodinová snídaně, polehávání. Venku prší, nahoře sněží. A bude i dál.

            Další šestistovky na několikadenní vyčkávání skutečně nevlastníme a tak popoledná klesáme do údolí. Nikdy není všem dnům konec

                                                                                                                      Párek