Jak trénovat?

Honza Jansa

Jednou se mi to v práci nějak protáhlo a já se nestihnul vůbec najíst. No a protože se hlad docela slušně ohlašoval, vzpomněl jsem si na kohosi doporučení, že prý na náměstí v Kadani je prima levná jídelna. A opravdu, za chvíli jsem seděl u malého stolku a dlabal vepřo, knedlo, zelo za 45 kaček i s knedlíky navíc. Jak tak pomalu přestává žaludek křičet a já přemýšlím o skalách a nějaké té cestě, vešla do jídelny „kožená baba“ … sice trochu víc kyprých tvarů, ale v každém případě extratřída. Sedla si se svým dlabancem ke mně a já pak místo přemýšlení jen počítal a počítal. Co? No na které části těla má kolik blbůstek, jedna ruka musela nést šest prstenů a pět řetízků, druhá na tom byla prakticky stejně, na řetězy na krku mi nestačily prsty na obou rukách, obě uši byly prošpikované kroužky a řetízky, že se to nedalo spočítat. Prsteny stíhaly řetízky¨a ty zase piercing, který byl po celém obličeji a pak i v pupíku a bůhví kde ještě „o). Boty byly poctivý kožený fáračky plný železných cvoků, stejně ocvokované byly džíny i bunda, ale hlavně opasek, ten bych šacoval na takových šest až osm kilo, kam se hrabou s výstrojí vojáci speciálních jednotek. Vlastně až po tom všem počítání mne napadlo, že ta baba celý den pěkně tvrdě trénuje a ne jako my, chvilku na stěnu nebo na kolo a pak se celý den flákat nalehko. Dokonce jsem nabyl přesvědčení, že by jí mohl stíhat z oddílu snad jen Pepík Žižka, teda pokud by ze svýho batohu vyndal motor z pračky.

Honza