Gosaukamm

LeToš Dvořáček

8. - 10. 8. 2003

Před námi je očekávaný srpnový víkend s přívětivou předpovědí počasí pro oblast Dachsteinu a tak po několika dolaďovacích telefonátech vyrážím v pátek po práci s Atomem jeho Formanem do Chrustenic. Zde se přebalujeme do Romanovo Oktávky a naši sestavu doplňují Roman, Lenka a Honza Žižka do kompletního složení. Noční jízdou se přemisťujeme do blízkosti Dachsteinu. Ve městečku Filzmoos odbočujeme do bočního údolí a dojíždíme autem až kam nám cesta dovolí. Nocujeme na parkovišti v Unterhofalmu. Ten se stává také naší základnou pro tento pobyt.

            Ráno je kruté. Vstáváme po páté a vyjma Lenky (která má v plánu vyrazit na trek po okolí a nemusí tudíš nikam moc spěchat), před šestou vyrážíme k nástupu. Naším dnešním hlavním cílem je průstup JV stěnou Niederes Grosswandecku  cestou F. Rigeleho (500m/6-). Potíž je v tom, že od nástupu do stěny nás dělí asi 5ti km procházka a minimálně 700ti metrovým převýšením. Jdeme na lehko a velmi natěšeni a tak asi po dvou hodinách monotónního šlapání (povětšinou do kopce) jsme konečně u nástupu. Rychle do matroše a Atom už ukrajuje první délky v naší cestě. Taky se mu povede zahodit mi šťáradlo, ale to se mu kupodivu po sestupu daří v tom moři suti opět nalézt. Cesta samotná je úžasná záležitost! Jde o klasiku klasickou. Pestré lezení komíny, spárami, ale nechybí ani plotnové partie. Prostě každý si to svoje najde. Jištění hlavně po vlastním ( v celé cestě jsem potkal cca 5 fixních skob). Tuhle lahůdku jsme si vychutnávali plných šest hodin. Na vrcholu jsme se šťastní ve dvě hodiny odpoledne bažili pohledem po okolních hřebenech  a dolinách. Napadla nás troufalá myšlenka, že bychom mohli zkusit dnes ještě něco vylézt. Atom s Honzou se na tento nápad moc netvářili a tak jsme se po sestupu vydali opuštěni s Romanem k protějšímu masivu. Po dvou hodinách od vyhřívání na vrcholu Niederes Grosswandecku,  už stojíme pod nástupem cesty Ementhal (6). Už od pohledu mi trošku nesedí ta klasifikace. Pár šestkových převisů jsem už měl tu čest vylézt, ale to co sleduji nad sebou s hlavou zalomenou v zátylku, je úplně jinej level. Nechci brát Romanovi morál ani iluze a tak taktně mlčím, když vyráží do stěny. Jde o novější cestu sportovního charakteru a tomu odpovídá i kvalita a množství fixního jištění. V podstatě  zde vystačíte jenom s expreskama. Co vám budu povídat došlo i na hákování a na vrcholu jsme se shodli, že na RP by se tahle cesta nemusela stydět ani za 7+! Tři hodiny strávené v cestě uběhli jako voda a nás čekal ještě dlouhý sestup do údolí k autu, jídlu, pití a spacáku. V devět večer jsme kožení, ale šťastní zpět u auta. Líčíme své peripetie v Ementhalu a zřejmě to zabralo, protože Honza se rozhoduje pro tento výstup na zítra.

            Následující ráno probíhá dle podobného scénáře jako včera. V šest vyrážíme ke stěnám. Honza a Atom jdou ochutnat místní sýrovou specialitku. Ani my s Romanem nezůstáváme pozadu. Tentokrát jsme dohodnuti s Lenkou, že za námi také dorazí a něco si vyleze. Nejdříve však chceme dát Goldfingerkante (5A0, nebo 8 čistě). Jde o cestu na 150ti metrovou věž – Finger (Prst)  sousedící s Niederes Grosswandeckem. Včera jsme ji pozorovali z boku i nadhledu a dnes ji hodláme prozkoumat zblízka. Po opětovném dvouhodinovém nástupu, začínáme kolem 8. hodiny lézt. Jde o pěkné technické lezení v pevné skále, se slušným fixním jištěním. Klíčové místo jsme však dle předpokladu hákli. 8 je holt pro nás už dost vysoký číslo. Celkově však cesta snese alespoň 2 hvězdičky. Po sestupu se přesouváme ke klukům pod Ementhal, kde máme sraz s Lenkou. Roman s Lenkou si dávají trojkovou kantu a já se vyhřívám v suti a čekám na kluky, kteří dobojovávají vrchol. Po jejich návratu se shodujeme, že šestku (jak je uvedeno v průvodci) rozhodně nejde! Svačíme pod stěnou, čekáme na Trnkovce a užíváme si krásného nedělního odpoledne v horách. Pak už jen společný sestup a zpáteční cesta k domovu.

            Díky za pěkný víkend v horách!                   LeToš.