Extrémní Berušky

Broněk Bandas

 Obtížnostní stupeň rakouských klettersteigů D/E - extrémně těžké,  přitahuje Berušky jak plamen svíčky můry. V roce 2002 to byl pověstný Seewand nedaleko Dachsteinu, kde s Broňkem a Pivetkou sledovali záchranu tří Angličanů ze stěny pomocí vrtulníku, letos se v podobné sestavě, doplněné Lenčou, vydali na Grosse Priel v pohoří Totes Gebirge.

 Po deštivé noci strávené pod střechou verandy opuštěné stanice lanovky jsme ráno v drobném mrholení vyrazili z vesnice Hinterstoder (591m) k chatě Prielschutzhaus (1420m). Asi po půlhodině déšť ustal, ale díky převýšení jsme stejně po dvouapůl hodinách na chatu došli celí mokří. Na průkazku Alpenvereinu bylo ubytování za 5,60E a protože jsme šli docela nalehko, "matrazenlager" přišel vhod. Počasí se mělo výrazně zlepšit a už při odpoledním výletu pod Spitzmauer se obloha dost vyčistila.  Námi vybraná cesta Bert Rinesch - Steig v sobě spojuje náročné, silové pasáže s dlouhým výstupem k vrcholovému kříži Grosse Prielu (2515m) s dlouhým, únavným sestupem po jižním hřebenu a suťovisku zpět k chatě. Měřeno očima trénovaného horolezce je cesta obtížná spíš průměrně i když některé úseky by volně přelézt určitě nešly a ocelové lano se opravdu hodí. Pro spíše svátečního turistu musí být tato ferrata vyčerpávajícím podnikem. Upozornění, že výstup není vhodný pro děti, je myslím opodstatněné. Naše skupinka po dosažení vrcholu sestoupila až do Hinterstoderu a po druhé noci na verandě lanovky jsme se vydali do lezecké oblasti Peilstein, nedaleko Vídně.

 Vápencovou oblast Peilstein nám navrkala Pivetka. Základní informace jsou v Montaně č.5/02 v Infu, něco sehnal Bery a protože jsme se první den drobátko zapytlili až k chatě Peilsteinhaus, dál už jsme se orientovali podle zakoupeného průvodce. Počáteční návrh, že se v oblasti nejdřív zorientujeme a projdeme si jí, padl pod první věžičkou a chtivé prstíky se zaryly do dobře ojištěného vápna. Že to byla docela chyba, se ukázalo druhý den, kdy jsme podél stěn šli o kus dál a věžičky vystřídaly zuštěchlené lány vápna, velikosti Hlavního masivu v Perštejně. Že to může být ještě lepší, jsme zjistili až večer před odjezdem, když masivy vystřídaly věže s dvou až třídýlkovýma cestama.

 Cesta z této oblasti nám přes Vídeň, Znojmo a Jihlavu trvala šest hodin. Podle průvodce, který je k dispozici v knihovně Horoklubu se v místních 26 sektorech nachází 115 cest stupně 6- až 6+, 148 cest stupně 7- až 7+ nebo 25 cest stupně 9. Protože chata Peilsteinhaus působí jako horolezecká školka Alpenvereinu, v oblasti jsou dvě cvičné ferraty a 40 cest stupně 3, některé i s nýty. Myslím, že na prodloužený víkend se oblast Peilstejn určitě vyplatí navštívit.                 Broněk