Z DENÍKU:
Dlouho očekávaný i obávaný okamžik je konečně zde. Začíná poslední etapa mé soukromé expedice SVĚT 2002. Naposledy se rozhlížím po base campu a vyrážím do neznáma. Jsem rozhodnuta se nikde moc nezdržovat a dosáhnout vrcholu alpským stylem. Všude je ještě tma, hodila by se čelovka, ale jak říká táta: „co nemáš, nepotřebuješ“. Něco na tom bude. Zato mám pevný fixní lano z osvědčeného materiálu. Trochu se mi plete pod nohy, ale postupně se zdokonaluji. Chci jít normálkou, vedoucí komínem, s obtížnou vrcholovou pasáží. Postupuji pomalu, občas mi to podklouzne a ztrácím drahocenné centimetry. Tak znovu! Je tu zatraceně těsno a taky s tím dechem to není žádná sláva. Můj bratr tudy šel před třemi roky a zvládl to celkem v pohodě, tak snad se to povede i mně. Jen pevně doufám, že neuhnu do Císařské varianty.
A už tu máme vrcholový výšvih. Na obzoru začíná svítat, tak se hned postupuje veseleji. Jen mi trochu dře lano. Uf! A jsem tu! Je mi zima, fičí a na můj vkus je tu i trochu přelidněno. Někdo mi podává pomocnou ruku. Jen nechápu, proč mne při tom drží hlavou dolů. Takové zacházení po takové dřině! Jsem na šrot. Odvazují mne, balí do dek a podávají trochu teplé tekutiny. To už je lepší. Ještě vrcholové foto (mohli mne upozornit předem, hodila bych se do gala). No, myslím, že na tom SVĚTĚ by mohla být někdy i legrace. Ale teď už se těším do postele, nějak mne to zmohlo…
Tak někdy na viděnou…
Zuzka Suchopárková
nar. 8.9.2002 ve 2:45 hod.
2,96 kg / 0,49 m