Vysoké Tatry 2002
Broněk Bandas
Myšlenka uspořádání větší oddílové akce zaměřené do hor , se na Výkonném výboru poprvé objevila asi před dvěmi lety. Po loňské zimní metodice konané na trávě a blátě pak dostala konkrétnější podobu a na podzim roku 2001 se VV usnesl, že malou sondou zjistí zájem členů o takovou akci . Podle známého klíče jsme předpokládali, že třetina z osmnácti přihlášených postupně odpadne a VV se usnesl, že akci podpoří nejen organizačně, ale i částečně finančně. Ale. Ale VV míní, členská základna mění.
Je pátek 18. ledna 2002 a na Brnčále je zajištěno neuvěřitelných 23 míst pro Horoklub. Zaplňujeme třetinu vagónu vlaku směr Poprad – Tatry a brzy se chodbičkou line líbezná směsice vůní z Fernetu, ořechovice, slivovice, svařáku, štrůdlu, řízků a piva. Noc ve vlaku proběhla klidně. K pocitu bezpečí před zloději nepřispěly ani tak řetězy s karabinou, které dráhy nechaly namontovat na dveře vagónů, jako spíš „síla“ kolektivu.
Ráno jsme se v Popradu radši rozdělili na dvě skupiny, protože jsme pochybovali, že nás se všemi těmi batohy, lyžemi a snowboardy vezmou do jednoho autobusu. Obě party ale měly stejný cíl – zastávka Biela voda. Odtud začínal náš aklimatizační výstup Bielovodskou dolinou z výšky 900 m.n.m. na „Brnčálu“, takže 600 výškových metrů a 3,5 hodiny chůze. V pět odpoledne už jsme všichni obdivovali z oken jídelny nádherné panorama doliny sevřené ze tří stran štíty a věžemi. Na večerním „brífinku“ jsme si ( pro některé zbytečně ) popovídali o bezpečnosti pohybu v horách, plánování tůr a rozdělili výpravu na rozvážné a chrty.
Dolina Zeleného plesa nabídla ze zimního lezení během celého pobytu každému z nás něco. Rozvážní začali nejsnadnějším výstupem – turistickou cestou na Velkou Svišťovku a Skalnatou chatu, chrti pod Svišťovkou oťukávali jednodélkové ledy. Druhý a třetí den věnovali Honza a Broněk nováčkům. Nácvik brždění cepínem začínající prostým sjezdem po svahu se stupňoval k zastavení po pádu na břicho, přepadnutí po zádech a znovu to samé s těžkým batohem. V konečné fázi této části metodiky, zpestřoval nováčkům sjezdy nejen batoh, ale také nasazené mačky. Na druhém stanovišti probíhal nácvik záchrany zraněného po pádu do trhliny. Chrti mezitím nacházeli další ledy, které si říkaly o přelezení a vyráželi do širšího okolí chalupy. Ve středu přišla v ledech řada na nováčky a výcviku se ujali Meky a Fery. Večer u pivka se pak rozebíraly a hodnotily výkony – zimní průstup Zabilkovým traverzem s výstupem na Jastrabiu vežu, sjezd „Flašky“ na skialpech, výstup na Kozí štít z kterého se kluci vraceli při čelovkách a Fery byl (skoro) napaden rozlíceným kamzíkem. Pátý den vyrazila celá skupina rozvážných do Baranieho sedla (2 389 m.n.m.) a pokračovala na Baranie rohy (2 526 m.n.m.) . Pepíno a Jarda Zetek vyrazili brzy ráno stejným směrem, ale pokračovali na Téryho chatu a nasadili takové tempo, že se zpátky vrátili s rozvážnými, kteří do Baranieho sedla vyráželi až po snídani. Odměnou za pěkný výstup byl dlouhatánský sjezd přes Velkou zmrzlou dolinu a Flašku až k Zelenému plesu a řádně naklepané půlky. Protože počasí neporučíš, poslední den si rozvážní užili v traverzu do Malé zmrzlé doliny a chrti v ledopádu tamtéž nárazového vichru a pořádné sněhové vánice. Spořádaný ústup do tepla chalupy se pak chvílemi měnil v plachtění a hned zase v plavání kraulem proti proudu řeky. Ale teplá večeře a pivíčko lákaly. Polopenze byla opravdu příjemným překvapením. Obavy z malých porcí se nenaplnily, snídaně byly dostačující a po jedné z večeří prohlásili že mají dost dokonce i Long s Bětou ( !!!! ), kteří se celý ten čas obětavě starali, aby se talíře do kuchyně vracely dokonale vymetené. Myslím, že personál Chaty při Zelenom plese si zaslouží poděkování a to nejen za jídlo, ale i za přístup během celého týdne.
Sobota 26. ledna proběhla ve znamení balení, loučení a tradiční cesty přes Tatranské matliare do Tatranské Lomnice a pak vláčkem do Popradu. Večer pak v rychlíku směr Chomutov Pepíno upozornil několik „spoluobčanů“, že je mázne cepínem po čuni, jestli se budou ještě chvíli motat kolem našich kupíček a cesta domů proběhla v klidu a družné zábavě. Zbývá jen poslední věta pro ty, kterým se akce Horoklubu líbila : Na výkonném výboru se objevila myšlenka oddílové akce do letních velehor ………
Broněk